Král Madagaskaru

obr

autor : Galský Desider

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Moric Beňovský je jednou z nejzajímavějších postav 18. století. Voják, dobrodruh a šlechtic napsal své paměti, které se často staly podkladem pro rozličná zpracování (např. televizní seriál Slovenskej televízie). Byl povstalcem, zajatcem, vyhnancem, plavcem, osadníkem i králem. Vivat Beňovský Omlouvám se za to, že jsem si do titulu svého pojednání vypůjčil název několikadílného seriálu bratislavské televize, který jsme mohli na svých černobílých obrazovkách vidět někdy v 70. letech. Teď už vím, že seriál je barevný, protože STV jej nedávno reprizovala, nenašel jsem však čas jej sledovat, viděl jsem jenom část prvního dílu, odehrávající se kdesi na území Slovenska a podstatně se svým dějem odlišujícím od toho, co napsal pan Dezider Galský. Seriál tehdy nebyl přijat oficiálními místy kladně, Rudé Právo jej dokonce strhalo. Inu, neoslavoval se tam žádný hrdina socialistické práce ani funkcionář krajského výboru strany. Kniha byla napsána podle skutečných událostí, Móric (proč přeloženo jako Mořic?) Beňovský je postavou historickou. Svým osudem tak trochu připomíná i dalšího hrdinu KOD, Andráse Jelkyho (KOD 167). Život Beňovského by vydal na deset románů. Galský píše velice zhuštěnou metodou, mnohá kapitola vlastně obsahuje tolik děje, že by se z ní dal udělat další román. Není výjimkou, že celá bitva je odbyta jedinou větou. Takto se vše vešlo na pouhých 200 stran běžného formátu. Je to škoda, protože se tak jedná spíš o reportáž než o beletristickou knihu. Je až neuvěřitelné, co vše Beňovský dokázal a do čeho se takřka bezhlavě vrhal. Pravda, na počátku bylo dědictví, o které přišel díky chamtivým příbuzným, ale v tomto ohledu jistě nebyl první ani poslední. Vše začíná svatbou, pokračuje vstupem do polského vojska s následujícím ruským zajetím. Nu, vyhnanství na Kamčatce nemusel být v tehdejší době žádný med. Kamčatku známe jako divukrásnou a liduprázdnou krajinu. I dnes je problém tam cestovat a jistě se jedná o veliké dobrodružství. Neexistují silnice, infrastruktura je v plenkách, civilizace končí v Petropavlovsku-Kamčatském. Sama cesta musela být peklem. Život vyhnanců mohl na první pohled připadat snadný, protože měli střechu nad hlavou a jídlo si mohli opatřit sami, protože dostali pušku a náboje. Za to museli platit poměrně nevelkou daň v podobě několika kožek. Pravda, byli hlídáni. Ovšem utéct z Kamčatky bylo prakticky nemožné, kteréžto dogma vyvrátil až Beňovský. Nutno podotknout, že útěk byl dost amatérský a kdyby nebyla ochranka tak mizerná, asi by se nikdy nepodařil. Vždyť do něj bylo zasvěceno tolik lidí, že to prostě někdo vyzradit musel! Mnohé metody, které byly tehdy použity, pocházejí dnes z repertoáru teroristů, pravdou ovšem je, že i metody oficiální vlády měly k nějaké demokracii velmi daleko. Ale já tu nejsem od toho, abych posuzoval činy ruské vlády a tehdejší politickou situaci. Strastiplná cesta napůl shnilým škunerem vede nejprve na sever, v kterémžto ohledu připustil Beňovský demokratické hlasování. Protože se uprchlíci postavili přírodě, nedalo se dělat po několika týdnech nic jiného než obrátit na jih. Plavba připomínala objevnou plavbu. Velmi atraktivní musela být návštěva v Japonsku, připomeňme si jen, jak dopadl v KOD 35 kapitán Kruzenštern. Plavba však vesele pokračuje dál a nechce věřit, že se uprchlíci na své kocábce dostali až do Macaa. Dobrodužná povaha vede Beňovského přes Madagaskar až do Evropy, a právě zastávka na Madagaskaru byla osudová jak pro něj, tak i pro druhou část této knihy. Ano, v této době začíná kolonizace mimoevropských území a Beňovský tuší, že z Madagaskaru by mohlo něco týt. Bohužel, náš hrdina není žádný Stanley nebo Rhodes, a nemá za sebou sílu kapitálu. Proto je ve stejné roli jako Kolumbus, běhá od jedné korunované hlavy ke druhé a ptá se jí, zda nemá zájem zbohatnout. Autor podává žalostný a patrně pravdivý obraz francouzské šlechty pár let přes revolucí. Není divu, že byla o pár let později smetena. V naší knize vystupuje i hlava státu, a to ne jedna. Ludvík XV. a Ludvík XVI. jaksi nepřímo, ale s Marií Terezií a Josefem II. už se setkáváme aspoň v epizodní roli; v kolika jiných knihách KOD se setkáváme se skutečnou hlavou státu, pomineme-li Birimarataoa být velký? A tak se Beňovský vrací na Madagaskar coby kolonizátor spíš díky rozmaru Marie Antoinetty než v zájmu francouzské koruny, a jeho situace tomu odpovídá. Každý si hrabe do vlastní kapsy a na tu dálku sem z Paříže není vidět, a ostatně ve Francii už jeho výprava nikoho nezajímá. Každý si kšeftuje po svém, kvete obchod s otroky, a ušlechtilé Beňovského zájmy jsou pro smích. A tak se mu házejí zvesela klacky pod nohy. Nakonec se stane hlavou státu i sám Beňovský; pravda, jedná se o volné sdružení kmenů, v nichž se, jak se zdá, orientuje těžko čtenář i autor. Děj letí kupředu zběsilým tempem, potyčky a povodně se navzájem eliminují, komáři a nemoci útočí paralelně, a Beňovského sen se pomalu hroutí. Ale náš hrdina se nevzdává, vrací se pro pomoc do Evropy, aby se opět bezděčně zapletl do jiné


knížky z edice

Rytířská jízda Jana z Michalovic

„Milý synovče! Zanedlouho vsedneš na kůň, abys dop

více »

Černý hřebec

Dobrodružný a romantický příběh o vztahu chlapce A

více »