Kormidelník Vlnovský

obr

autor : Marryat Frederick

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Trochu vyčpělá klasika Klasické dobrodružné dílo 19. století musí dnešnímu čtenáři připadat neobyčejně naivní. Knihu jsem četl jako osmiletý a neobyčejně se mi líbila. Když jsem se k ní po letech vrátil, zjistil jsem pravý stav věcí. Přesto se budu snažit být shovívavý, ale nebude to jednoduché. Když to shrnu - je to startovací kniha pro mladé čtenáře, tak do devíti let věku. Později už ne. Jedná se o klasickou robinsonádu celé měšťanské rodiny "Rolemilových", spolu s nimi je na ostrově jediný námořník, starý kormidelník "Vlnovský", jenž vlastně všechny zachrání díky svým zkušenostem. Počeštěná jména jsou ponechána podle prvních českých vydání, ale domnívám se, že to není právě šťastné, tím spíš, že ona jména mnohdy příliš česky neznějí. Udělejme si malou revizi: Vlnovský, kormidelník - Ready Rolemil, otec rodiny - Mr. Seagrave Vilím, syn - William Tomášek, syn - Thomas, Tommy Karlička, dcera - Caroline Vojtěch, syn - Albert Jitka, černošská služka - Juno Lanovský, kapitán Osborn Pokojný, koráb - Pacific Nevrlý, první kormidelník - Mackintosh (má to být nevrlý, ale je to pláštěnka). To je pouhý výčet osob, každá z nich si nese jistou charakteristiku. Trochu teď budu polemizovat s doslovem pana Františka Kubky, který přirovnává pana Rolemila k Cyru Smithovi z Tajuplného ostrova. Bohužel, pan Rolemil je pouhý teoretik, ale v praxi se projevuje jako neprakta. Jediný, kdo se dokáže vyznat ve všech situacích, je skutečně pouze kormidelník Vlnovský. O tomto pánovi se hovoří jako o takřka vetchém starci, neboť dosáhl požehnaného věku 64 let. Nu, jiná doba, jiné zvyky. Poznáme dokonce část života tohoto statečného muže, protože je za dlouhých večerů přinucen vyprávět o svých osudech - tady je nutno vidět pedagogickou složku. Děj románu je prostinký, loď, kterou opustila posádka, nakonec se štěstím dorazí k opuštěnému atolu kdesi v Indickém oceánu. Kde, to ponecháváme na autorově fantazii, ale v prostoru mezi jižní Afrikou a Australii prostě žádný vhodný ostrov není. Po ruce je dostatek kokosových palem, najde se i voda, nějaké zásoby se zachránily z lodi, prostě ráj pro trosečníky, který ovšem občas narušuje poněkud ufňukaná paní Rolemilová, jež sice tvrdí, že bude také pracovat, ale autor ji při žádné práci nedokázal zastihnout. Pan Rolemil se sice snaží, ale jediný, kdo je z celé rodiny podnikavý a aktivní, je dvanáctiletý Vilím, pracovitý a šikovný hoch, věrný průvodce pana Vlnovského. Naproti tomu Tomášek je nezvedený a nevychovaný parchant, a navíc pěkně rozmazlený. Obdivuji se autorovi, že něco takového dokázal napsat. Řekl bych, že to je nejméně kladná ze všech kladných postav v edici KOD, protože chtě nechtě jej mezi záporné postavy řadit nelze. Další dvě děti jsou v románu zbytečné, a autor se ani nenamáhá je do děje příliš zatahovat. Ale když udeří na ostrov nemoc, přepadne právě Vilíma, zatímco nemluvněti se vyhne... Pak tu máme zvířata. Což o to, prasata a drůbež, těm je hej, stačí je vypustit a postarají se o sebe sami. Ale problém je se žraloky. Marryat z nich má nevýslovnou hrůzu a tu přenáší i na své hrdiny. za každým skaliskem číhá žralok, a to zejména na závětrné straně. Vůbec není radno se koupat, a to ani na mělčině, tam se přece vyskytují nejčastěji! Nevím, co tomu říkají všichni turisté na Maledivách, Rheunionu, Mauritiu a Seychelách, abych vyjmenoval jen nejznámější střediska Indického oceánu. Proč o těch dennodenních žraločích masakrech nepíšou noviny? Navíc tu máme leccos z námořnické latiny - údajně žralok sežral muže a když za týden žraloka odchytili, našli v něm jen lehce natrávenou mrtvolu... Ještě hůř z toho vycházejí domorodci, neznámého kmene. Přestože se trosečníci zachovají k dvěma domorodým ženám vlídně, odměnou je jim přepad postrova, kterého se účastní na 500 bojovníků. Podotýkám, že při svých mizivých válečnických zkušenostech bych si troufal dobýt ostrov s deseti muži a puškám bych se jen vysmál. Nevím, kolik jich trosečníci měli, ale nutně to musely být předovky, které se nabíjely několik minut. Po první salvě byla obrana ostrova zcela neškodná. Nu, autor potřeboval drama, a tak ho měl. Prostě psal tak, jak se očekávalo, a u domorodých kmenů se očekávala nesnášenlivost, krvelačnost a kanibalismus, a válečná neschopnost. Jak knihu hodnotit? Inu, rozporuplně. Dle mého soudu patří k dědictví světové dobrodružné literatury a jako taková by se čas od času vydat měla, zejména v takových edicích, jako je KOD. Škodu totiž žádnou napáchat nemůže. K obrázkůnm Jana Herinka nelze nic namíétat, dokonce jsou mnohdy velmi půvabné. Jen těžko si ale dovedu představit pana Rolemila, jak všechny ty těžké práce dokáže vykonávat v žaketu a s cylindrem na hlavě.


knížky z edice

Salvator I. - II.

Romány Alexandra Dumase poskytují čtenáři vždy zno

více »

Lovec jelenů

Druhé vydání 1991, náklad neuveden. Nový překlad (

více »