Kalle Blomkvist zasahuje

obr

autor : Lindgrenová Astrid

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Další slavný detektiv Roztomilá knížečka, malá dětská detektivka. Kalle Blomkvistovi je třináct a nějaký ten vyřešený případ už má za sebou. Jaký, to se v KOD nedovíme, a nějaké případy jistě vyřeší i později, ale na to už také nemáme nárok. Z celé série si vybrala redakce právě tuto jedinou, a ještě ji přejmenovala, originální titul totiž zní Kalle Blomkvist a Rasmus. Nehledejme však ve výběru knih do edice logiku, víme, že tam žádná není. Dle mého soudu se hodilo vložit do jednoho svazku hned dva příběhy, kniha by to unesla. Astrid Lindgrenovou známe především jako autorku knížek pro menší děti, připomeňme si Děti z Bullerbynu nebo Pipi dlouhou punčochu, což je kniha natolik dětská, že jsem ji jako dospělý nedokázal ani číst, ani se dívat na televizní seriál. Nezapomněla ale ani na starší děti, a tak vytvořila Kalle Blomkvista. Je to detektivka se vším všudy, i když ne tak úplně, protože pachatele známe prakticky od začátku. V tomto ohledu nás nečeká žádné překvapení, zajímá nás spíše, jak je vlastně Kalle Blomkvist zneškodní – o tom, že kniha bude mít šťastný konec, přece nikdo nepochybuje. Děj má docela logiku, a musím dodat, že jednání dospělých osob je poněkud přizpůsobeno dětskému čtenáři. Únosci jsou prostě moc hodní, své oběti spíše přemlouvají než aby na ně činili nějaký velký nátlak. Musím podotknout, že je tu několik okamžiků, které mi vůbec neseděly a trochu mě při nich mrazilo v zádech. Především je tu souboj Anderse a Sixtena na hradní zdi, kdy málem dojde k pádu do padesátimetrové propasti. Řekl bych to takhle – když nemají rozum děti, má ho mít autorka. Ta sice Anderse z průšvihu dokázala vytáhnout, ale literární hrdinové často svádí k napodobování… Kalle a Anders pronásledují únosce – na motocyklu! Oběma je třináct let. Neznám sice švédské dopravní předpisy a nevím ani, v jaké době se děj odehrává (poprvé byla kniha vydána v roce 1953), ale jsem si jist, že ani jednomu policajtovi by se děti na motocyklu příliš nelíbily a osobně si myslím, že by v noci nedojely nikam daleko. Eva-Lotta vyhazuje z uneseného auta drobečky, aby mohlo být vozidlo snadno sledováno. Pomineme-li ptáky, velice by mne zajímalo, jak ve švédském větrném počasí ty drobečky vydrží na silnici… Švédské děti musí být odkojeny ledním medvědem. Baltské moře mívá v Německu takových 14 stupňů, jak tomu asi je v jižním Švédsku? Přesto se ale vesele plave. Jak už jsem řekl, únosci jsou až příliš hodní a snaží se děti moc nepoplašit. Ostatně malého Rasmuse potřebují jako prostředek k vydírání otce. Pravdou je, že otec si moc v knize nezahrál. Únosci od něj potřebovali plány, ale jak jednali s ním, to nevíme. Stěžejní postavou totiž je pětiletý Rasmus, který to vše považuje za nějakou hru a je velice bezprostřední a roztomilý. Řekl bych, že je nejlepší postavou celého příběhu, Autorka zná velmi dobře děti a tak ví, jak bude Rasmus reagovat na nejrůznější situace. Není to procházka růžovým sadem, protože v hochovi se odehrává velké dilema – chce se stlát Bílou růží, ale to předpokládá nespolupracovat s únosci a jednat podle pokynů Evy-Lotty, což se mu zjevně vůbec nechce. Celé drama se odehrává vlastně v poklidu a bez zbytečného násilí, pouze v závěru Astrid Lindgrenová trochu přitvrdí a dojde i na střelbu, ale můžeme být klidní – děti v žádném případě ohroženy nejsou. Obrázky Zdeňka Majznera jsou takové všelijaké. Dobře bych si představil, kdyby takto ilustroval knihu pro dospělé, ale děti z jeho kreseb příliš rozumu mít nemohou


knížky z edice

Ebenová karavana

Afrika otroků a otrokářů Jules Verne jistě promine

více »

Chlapík z pekla

Anotace ke knize obsahuje jen spoustu prádných slo

více »