Pes baskervillský

obr

autor : Doyle Arthur Conan, Sir

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Celkem dvě vydání. První vydání 1964, 25 000 výtisků. Druhé vydání 1969, náklad neuveden Anotace z obalu knihy Slavného Sherlocka Holmese, jehož jméno se stalo synonymem obratného detektiva, člověka, ktery dokáže logicky vyřešit i tu nejspletitější a nejfantastíčtější záhadu, není jako jednu z nejpopulárnějších literárních postav jistě třeba představovat. Některé jeho příběhy sice upadly v zapomenutí a nenávratně zmizely v minulosti - jejich hodnota nebyla taková, aby přetrvala léta - on sám však dosud žije a s ním žije i několik jeho proslulych případů; mezi nimi především Pes baskervillsky. Svou strašidelnou atmosférou, obklopující logickou kostru příběhu, i všemi tajemstvími, skrytými za smrti sira Charlese Baskervilla, vzrušuje tato kniha dnešního čtenáře, právě tak jako kdysi vzrušovala jeho dědečka. Přistup čtenářů k ní se, pravda, během let nepochybně změnil. Dnes se už sotva najde někdo, kdo by bral úplně vážně všecko, co mu autor předkládá k věření, kdo by trnul hrůzou nad úskoky rafinovaného zločince a strachoval se, jestli všecko dobře dopadne. Napětí, se kterym sledujeme děj, je dnes smíšeno s trochou ironie a shovívavého úsměvu, ale tím jsou nám Doylovy knihy možná ještě bližší. A podobně jako verneovky nebo řada klasických dobrodružnych románů, určenych původně pro dospělé, stávají se postupně četbou pro mládež, svými názory i vědomostmi dnes daleko vyspělejší, než byvala mládež za dob sira Arthura Conana Doyla. A proto í my přistupujeme k vydáni této knihy (v moderním, a přesto originálu blízkém překladu Františka Gela) a věříme, že v ní naši čtenáři najdou ínteligentní zábavu, dobrou detektivní četbu. Klasická detektivka v edici KOD Detektivek se v edici KOD objevilo již několik, počínaje slavným Emilem a jeho detektivy, pokračuje dalšími pokusy Ericha Kästnera a nepodařeným easternem Modrý leopard, a zatím konče australským příběhem Chatrč v horách. Další detektivky ještě přijdou, ale ty mají zatím čas. Zatímco uvedené příběhy byly především klukovskými romány s detektivním motivem až v druhé řadě (snad s výjimkou Emila), teď přichází detektivka těžkého kalibru. Sám slavný Arthur Conan Doyle nám představuje svého hlavního hrdinu Sherlocka Holmese, a to v nejlepší formě. Tento román byl napsán na konci 19. století a tehdy by nikoho nenapadlo předložit toto dílo dětem. Za mých nejmladších let byly dokonce detektivky na indexu. Pamatuji se na jeden špatný film z té doby, kdy policista otevřel podezřelý kufr a s odporem vyndával jednu po druhé knihy a s ještě větším odporem opakoval: „Detektivky… Detektivky… Samé detektivky…“ Nu, pak se dohrabal k falešným penězům a detektivky byly zapomenuty. Režim vzal tuto literaturu na milost vlastně až v 60. letech, já sám jsem se poprvé se Sherlockem Holmesem seznámil ve sborníku Tajemné kroky z roku 1962. Ale ani tam si neodpustil redaktor ukápnout jedu, když napsal, že „Conan Doyle psal další a další příběhy, které byly horší a horší…“ Nu a pak se v roce 1964 objevil v edici KOD Pes Baskervillský, dílo dosud nevídané. A co víc, tato edice je dětská. Inu, je to tak, měřítka hodnot se posunují a romány pro dospělé čtou dnes děti, a docela jim rozumějí. Ostatně Pes Baskervillský je ve své podstatě velmi jednoduchý příběh, s malým počtem jednajících osob a vlastně docela jednoduchou a trochu nepravděpodobnou zápletkou. Tím míním zajisté pokus o vraždu prostřednictvím psa. Ale co je na této knize jedinečné, je její atmosféra. Ta je dána především samotnou existencí Sherlocka Holmese a jeho nenapodobitelnými dedukcemi. Autor mu sám přihrává důkazy a pak čtenáře přesvědčí, že je lze vysvětlit jen tím jediným správným způsobem, který právě naznačil slavný detektiv. To je i příběh hole doktora Mortimera, na níž se doktor Watson silně ztrapní. Nepochybuji o tom, že by se dalo najít dalších deset možností, jak vysvětlit jednotlivé znaky, ale Conan Doyle napsal těch několik řádků tak přesvědčivě, že čtenář všemu okamžitě uvěří. Ostatně – proč by pochyboval, ta slova řekl Sherlock Holmes, a protože mu autor vzápětí majitele hole přihraje na scénu, hned máme důkaz pohromadě. Jednoduchá metoda, účinná, a hlavně – funguje stále. Atmosféru pak dokreslují Dartmoorské bažiny. Chcete-li se s nimi seznámit na mapě, pak sklouzněte očima po mapě Velké Británie až do levého dolního růžku, tam, kde mezi Keltské moře a kanál La Manche vystrkuje Británie dlouhý nos směrem k západu. Tam se to všechno stalo, a bohužel, žádné sídlo Baskervillů nenajdete. Z míst, která Doyle, popisuje, existuje jen několik obcí, především Princetown, kam autor umístil věznici. A pak tu jsou samozřejmě bažiny. Zatím jsem se do těch míst nedostal, ale nepochybuji, že Doyle tuto oblast důkladně procestoval. Dokonalost popisu i tajemna tomu nasvědčuje. Máme atmosféru, máme místo zločinu, máme i oběť a také potenciální oběť, a tak nezbývá než najít padoucha. Sir Charles Baskerville záhadně zemřel, sir Henry Baskerville má zemřít. K tomu zde máme ještě další tajemný motiv, v bažinách se pohybuje uprchlý zl


knížky z edice

Napněte všechny plachty! I. - II.

Román Napněte všechny plachty!, odehrávající se na

více »

Jasné ráno

Knih o Indiánech přečetl jistě každý mladý čtenář

více »