Chatrč v horách

obr

autor : Gunn John

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Dětská detektivka z Australie Tato kniha vyšla v jediném vydání v roce 1963. bylo mi 17. Od prvních dnů jsem měl jeden výtisk v knihovně, občas jsem jej vzal do ruky, potěžkal a podotkl, že bych si měl knihu jednou přečíst. Dostal jsem se k tomu po 42 letech, přesně 25. srpna 2005. Krátce předtím jsem dočetl Salgariho Město malomocného krále, a tak musím úvodem říct, že Chatrč v horách byla pro mne balzámem na duši. John Gunn totiž umí psát. Krátký příběh se odehrává v Austrálii, ale to není tak úplně podstatné. K těmto událostem může vlastně dojít kdekoli na světě a tak Austrálie není zas až tak důležitá. Dalo by se říct, že jde o detektivku, ale nepátrá se ani tak po pachateli zločinu jako po uloupených penězích. Neznám tehdejší kursy, ale 40 000 liber bylo asi dost. V akci jsou samozřejmě děti. Co, syn policisty, jeho nový přítel Andrew, který se dobře umí prát, ač o to vůbec nestojí, Andrewův mladší bratr Ian a Colova sestra Barbara. Poznáme něco málo ze zákulisí australské školy, kde se chlapci a dívky učí odděleně. A zjistíme, že i v u protinožců vládne šikana, ale ústřední záporná postava, mladík jménem Smith, je záhy usměrněna, což však malému padouchovi nijak nebrání v tom, aby ještě trochu škodil. Smith se však z knihy vytratí zhruba v polovině, což je dle mého názoru chyba. Jako jedna z hlavních postav si měl trochu zaúřadovat ještě na konci. Tam se však objeví další postava, tajemný padouch, který má to všechno na svědomí, a tak na Smitha nezbyl čas ani místo. Pátrání po penězích totiž zavede naše Hrdiny do hor, k tajemné chatrči, kde by mohly být peníze ukryty. Vše podstatné se zde odehraje na 70 stranách a během 24 hodin. V čele výpravy stojí přátelský tulák Karl (v roce 1963 jsme naštěstí ještě nepoužívali to strašlivé slovo bezdomovec), který by ale mohl mít trochu víc rozumu. To si říkám vždy, kdy vidím skupinu ztřeštěných lidí, kteří lezou někam, kam nemají. Tím místem je starý opuštěný důl, kde stropy hrozí každou chvíli zřícením. Co myslíte, že se stane? Závěr knihy se odehrává takřka vytrvale v podzemí, a když už se hrdinové dostanou ven, je jejich počínání oceněno pouty na rukou, protože skutečně přišli na to pravé místo a hlavní padouch tady nezná bratra,. Jen v náznacích zjišťujeme, že by byl schopen i vraždy, a to na dětech… Karl se naštěstí vrátí včas i s pomocí. Jen jsem se dost bál, že se z tohoto tajemného muže vyklube převlečený policista, ale naštěstí k tomu nedošlo. Gunnovi se nepodařilo dotáhnout do konce motiv s odcizenými soudními spisy (vypůjčily si je děti). Nic podstatného se z nich totiž nedověděly a ve víru událostí i autor na spisy zapomněl, takže se nevrátily na své původní místo a nikdo se už po nich nesháněl. (Pokud ano, tak jsem příslušný odstavec přehlédl, omlouvám se předem.) jako kdyby byla kniha tučnou čarou rozdělena na dvě poloviny. V první části řádí Smith a kradou se soudní spisy, v druhé se leze ve štolách a první část už nikoho nezajímá. Je to ale celkem zajímavé počtení a pro mladého čtenáře může být kniha i dost napínavá – takové dobrodružství asi hned tak žádné z dětí neprožije. Nu, a ještě jsou tu obrázky Jana Dostála. Těžko říct, jak je hodnotit. Pokud kreslí krajinu, a k tomu došlo na straně 61 nebo 69, mám problém rozpoznat, co na obrázku vlastně je. Pokud kreslí akci, tam mám problém rozpoznat, zda lezou děti po mostní konstrukci (strana 63) nebo v šachtě (strana 106). Řeknu to takhle – kdybych uměl kreslit, udělal bych to jinak


knížky z edice

Dobrodružství Toma Sawyera

Zlaté staré časy na Mississippi Bylo 19. června 20

více »

Trosečníci z Vlaštovky

Ostrov Divokých koček na obzoru! Přesně takto začí

více »