Kočovníci Severu

obr

autor : Curwood James Oliver

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Kniha vyšla dvakrát. Druhé vydání 1973, 63 000 výtisků; obálka viz vpravo, jinak úprava totožná. J. O. Curvood (1878-1927) působil v Michiganu jako žurnalista a psal své romány o divoce žijící zvěři severské přírody. A právě těmito knížkami si získal nevídanou popularitu i daleko za hranicemi své vlasti. Ve svých pozdějších pracích staví naopak do popředí lidské hrdiny a zvířata i příroda se dostávají do role statisty. Kočovníci severu patří nesporně k tomu nejlepšímu z celého jeho díla, protože tu líčí život divokých zvířat, který díky svému neúnavnému pozorování přírody - již tolik miloval a ochraňoval - dokonale poznal. V tom je síla i přednost prvního údobí jeho tvorby. Mezi hrdiny-zvířaty se tu objevují ne lovci zlata, ale poctiví a citliví lovci zvěře, postavy realistické, poutavé i přesvědčivé. Půvab arktické přírody, život divoké zvěře, přátelství člověka a zvířete, boj na život a na smrt, boj o zachování života, a nakonec také smysl pro dobro a poctivost v tomto životním boji, to jsou hlavní znaky Curwoodovy tvorby, které nás uchvátí i v Kočovnicích severu. Miki a Nýwa, psí a medvědí mládě, které spojila ruka člověka provazem, prožívají společně řadu veselých, dobrodružných i nebezpečných příhod, jež jim v daleké severské zemi uchystala matka příroda i člověk. Všední den, boj o potravu a o život, jim připravuje situace, v nichž si musí umět poradit sami - vtipem, obratností, pohotovostí, rozvahou i odvahou. Je to škola života. A tak mladý čtenář najde v této knize nejen kus velikého dobrodružství a napětí, ale i mnoho poučného a zajímavého. Znovu zvířátka Zvířecí knížka J. O. Curwooda je dalším světlým bodem této edice. A jsme zase na kanadském severu, i když tentokrát máme do tundry dost daleko. Ocitáme se v nekonečném lese, protkaném jen bystřinami a zvířecími stezkami. Nebyl jsem přímo v místech, kam Curwood umístil děj této knihy. Nutno dodat, že jsem nebyl ani příliš blízko, odhaduji, že jsem se dostal do vzdálenosti asi 1000 kilometrů, do oblasti kanadských Rockies. Ale kanadská divočina, to něco, co se musí vidět. Deset metrů od silnice, hned za zeleným pásem, který ke své škodě a k radosti turistů tak rádi spásají medvědi, začíná les, kterým lidská noha snad ani nemůže proniknout. Nevyznám se v dendrologii, ale na pohled to vypadá jako monokultura neobyčejně štíhlých a vysokých stromů, doufám, že jsem správně určil smrky. Jedete deset, dvacet, sto kilometrů. Nikde křižovatka, nikde lidské sídlo, nikde benzínová pumpa, a všude kolem ta zelená hradba. A když se obzor na okamžik rozevře, je to proto, že se silnice dostala poblíž širokého vodního toku, který si razí cestu směrem, jenž se mu právě hodí. Je tu všechno. Keře s bobulemi, vysoká chutná tráva, a houby, kvůli kterým není kam šlápnout. Veverky se počítají na tisíce, ať už šedé stromové nebo okrové zemní. Šedí ptáčci poskakují po větvích, mezi tím modré hašteřivé sojky. Jeleni se nebojí ničeho, člověk k nim může přijít až na dva kroky; blíž raději ne. Drzé horské ovce, podobající se spíše kozorožcům, olizují chutný hmyz z nárazníku auta. Losice s mláďaty se vzdalují rozvážným krokem, jen ti statní paroháči se někde ukryli. Ale spíš si myslím, že jsme se neuměli dívat. A medvědi. Za tři dny se nám podařilo spatřit celkem osm medvědů, šest černých a dva grizzly. To vše z bezpečí auta nebo přes vodní hladinu modrého jezera. A hmyz. Komáři se nepočítají na tisíce, ale na tuny. Není před nimi úniku. Prokousnou i tvrdou džínovinu, a z repelentů si dělají legraci. To je popis krajiny tak, jak jsem ji viděl z okna auta nebo z odpočívadel, protože do lesa si troufne asi jen ten největší odvážlivec. O dvacet metrů dál začíná nekonečná divočina, v níž snad nepomůže ani kompas. A tady žili naši hrdinové. A další zvířata, která jsme nemohli pozorovat, ale která dobře znal pan Curwood, který v této divočině nepochybně dlouhá léta žil. Tady se narodil Nýwa, malý medvídek, kterému autor připravil trochu krutý osud. Bílý muž potřeboval přežít, a tak zastřelil jeho matku, i když věděl, že má mládě. Z dnešního hlediska už něco nepředstavitelného, ale román byl napsán někdy začátkem 20. století. Tehdy byl lov zvěře pro kožešiny běžným způsobem obživy. Na jeho základě dokonce vznikla Hudson Bay Company, kterou překladatel převedl do češtiny jako „zálivovou společnost“… Challoner má s sebou psa Mikiho, štěně, a toho chce spolu s medvídkem přivézt jako dárek malé dívce. Ale osud chtěl, aby to bylo jinak. Pád do vodopádu oddělil obě zvířata spojená provazem od člověka. Přežila jen zázrakem., nejen pád do vodopádu, ale i další dny, týdny a měsíce v divočině. Vždyť Nýwa měl jen šest liber, asi tři kilogramy. Kdejaký domácí kocour je mnohem větší! Svět zvířat je krutý, a je založen na jediné filosofii – zabij a sežer, jinak budeš sám zabit a sežrán. Je až překvapujícím, že malého medvěda může napadnout sova! Curwood musel byl něčeho takového svědkem. Ale je to svět přirozený, a krutý se zdá být pouze navenek. O to horší je svět lidí, i když jich v knize moc nepoz


knížky z edice

Bez doprovodu bubnů

Joe a Dick Hintnovi jsou stejní venkovští chlapci

více »

Sejdžo a její bobříci

Zvířátka na dalekém severu Teď nemůžu udělat nic j

více »