Odysea kapitána Blooda

obr

autor : Sabatini Rafael

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Kniha vyšla celkem dvakrát. První vydání 1962 - 20 000 výstisků. Druhé vydání 1970 - 50 000 výtisků. Uspokojí, ale nenadchne Další pirátský příběh, tentokrát z pera anglického spisovatele. Kapitán Peter Blood je původně lékař, vykonává jen své povolání, do Ameriky se dostane omylem a nepřízní osudu a k svému pirátskému řemeslu je vlastně donucen. To vše udává autor na omluvu toho, že se Blood vydal na pirátskou dráhu. Španělsko bylo v té době ještě velkou mocností, ale od zkázy Armady se pomalu stávalo mocností druhého řádu. Zastihujeme je v době, kdy sice ještě ovládá většinu latinské Ameriky, ale tato sláva začíná blednout. O 150 let později z koloniální říše Španělska nezbude nic a svět začnou ovládat jiné země – Francie a především Anglie. Je nabíledni, že anglická vláda nijak nebrání tomu, aby Španělsko bylo čím dál tím víc oslabováno, a proto se výborně hodí služby pirátů. Občas si nevybírají, ale jejich hlavním cílem jsou španělské lodi a španělské državy, o čemž se v této knize můžeme přesvědčit. Sám Petr Blood poslal ke dnu celou španělskou flotilu. Ostatně Španělé se nechovají o nic lépe, což je popsáno v 7. a 8. kapitole, kde se líčí přepadení ostrova Barbados španělskou galeonou. Ostatně právě tato galeona se stane Arabellou, vlajkovou lodí kapitána Blooda. Příběh, který čteme, je veskrze romantický a také silně nepravděpodobný. Nelze ani věřit tomu, že to, co dokázal Petr Blood, by svedl jeden člověk. Především se opět setkáváme s institutem otroctví, tentokrát jsou ale otroky běloši. Plukovník Bishop je specialista na týrání otroků a čtenář ho proto jak se patří nenávidí. Nechybí tady ani velká láska, a čtenář může být napjat, zda dojde naplnění či nikoli… Pohříchu Bloodovou milou je Bishopova neteř, což vede k jakémusi rozpolcení osobnosti. Ostatně s podobným jevem se setkáme i v románu 100 Černý korzár. Petr Blood ovládá španělštinu, a to tak dokonale, že v něm rodilí Španělé prostě nepoznají cizince. Tady klidně hodím červa pochybnosti, znám totiž několik Slováků, kteří žijí v ČR řadu let, a jejich slovenský původ poznám vždy. Ostatně stačí si připomenout paní Bubílkovou, česky hovoří plynně, nic proti tomu, ale slovenský původ bude vždy znát. A to je slovenština pro cizince k nerozeznání podobná češtině. A španělština a angličtina? Nu, musíme se tím smířit, kdyby Blood tak dobře španělsky neuměl, visel by na ráhně už na straně 125. Blood to nemá jednoduché, i když se mu jeho pirátská praxe velice dobře daří. Čas od času musí podepsat kaperskou listinu, a tím své počínání naoko zlegalizovat. Nejprve tedy loupí a přepadává ve vlastní režii, pak ve službách francouzských a nakonec i ve službách anglických. Vždy však řídí události tak, aby porušením smlouvy byla vinna druhá strana. Nu, a je tady dobytí Maracaiba, v KOD už druhé v pořadí, a věřme, že není poslední. Petr Blood ho zvládne s elegancí a natruc svému francouzskému spojenci. Dokázal to dokonce lépe než Lolonois v knize Dobrodružství Jana Kornela. Nutno dodat, že Maracaibo nebylo v KOD ani tentokrát dobyto naposledy. Nemůžeme se vyhnout politickému pozadí knihy, která nám současně pomůže s velkou přesností určit dobu, v níž se román odehrává. Peter Blood se stal politicky nespolehlivým za vlády Jakuba II., který vládl v letech 1685 – 1688, omilostněn pak byl za vlády Viléma III. Oranžského, který v Anglii vládl od roku 1689. Jakub II. byl ve své zemi velice nepopulární zejména pro svou snahu o rekatolizaci země a o návrat k absolutismu. Ostatně kdo podrobně prostudoval vysvětlivky v závěru knihy, mohl by se toho dovědět o mnoho víc, ovšem autor vysvětlivek se zdál být už tak trochu unaven, takže o králi Vilémovi se nedovíme skoro nic, pouze pod heslem 1888 je o něm stručná zmínka. Je to škoda, protože politické pozadí je při četbě této knihy velice důležité a naše školství se anglickými dějinami nikdy právě podrobně nezabývalo. Z výše uvedeného rezultuje, že Petr Blood se stal pirátem a následně guvernérem mezi lety 1685 – 1689. Jde však o to, že na všechny události, které jsou v knize popsány, jsou k dispozici pouhé čtyři roky, což se mi, upřímně řečeno, zdá být trochu málo. Vždyť jenom plavba přes oceán trvala přinejmenším dva měsíce, opravy a vystrojení lodi, to nebyla záležitost jediného týdne. Spíš tady realita ustoupila tomu, co autor právě potřeboval. Co říci k této knize? Blood sice není tak dokonalý superman jako třeba kapitán Korkorán, ale autor mu jisté vlastnosti této zvláštní kategorie lidí nadělil. Vedle něj totiž vypadají jeho nepřátelé jako dokonalí hlupáci, většinou však jen proto, že poslušně jednají podle Sabatiniho vůle. Kniha se ale velmi dobře čte a pokud nehledáme právě náročnou četbu, docela se při ní můžeme dobře bavit. Dojem nepokazí ani ilustrace Jiřího Hanuše.


knížky z edice

Pušky a holubi

Je podzim roku 1919... Jsme v malém hornickém měst

více »

Ostrov modrých delfínů

Příběh indiánské díávky Karany, která zůstane na r

více »