Planeta přeludů

obr

autor : Foustka Ivan

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : karavana


 

o knížce | recenze | obrázky

Čtyři setkání s mimozemšťany nám připravil začátkem 60. let Ivan Foustka. a ještě to nebylo z jeho strany všechno. protože následoval sci-fi román Vzpoura proti času. jenž ovšem publikoval v nakladatelství Naše vojsko. Bylo to docela překvapení. neznámý autor dokázal publikovat velmi solidní sbírku sci-fi povídek. Nejprve se s mimozemšťany setkáme na Zemi. potom na marsu a potom dvakrát v prostoru mimo Sluneční soustavu. A je tu bohatý výběr. Maličké fazolky. světélkující přízraky. podvodní rejnokodelfíni a nakonec obláčky. Od přímého konfliktu přes podivné nedorozumění docházíme až k mezihvězdné spolupráci. Foustkovi hrdinové srší humorem. páchají na sobě kanadské žertíky. a neberou vesmír zas až tak příliš vážně. Je logické. že se mezi nimi najdou i zlí imperialističtí policisté. chtějící mimozemšťany zneužít k válečným plánům. ale jinak vše probíhá v ideální nespecifikované společnosti. která se politickými poměry na zemi nezabývá. Setkání na Athabasce – jediná povídka odehrávající se v současnosti a na Zemi. Maličcí mimozemšťané o velikosti několika milimetrů si kdovíproč vyberou za cíl svého přistání břehy jezera Athabasca v Kanadě. kam se za nimi musí plahočit celá výprava. Protože cizinci mají tlumočníka. dochází docela snadno ke kontaktu. jenž však naruší svými válkychtivými touhami pánové s vojenskou hodností. což nelibě nesou oba objevitelé a příslušným způsobem proti zlým plánům zakročí. Povídka není špatná. ale je poplatná své době. Čtyřiasedmdesátá noc – tak s touhle povídkou jsem se nesmířil před 40 lety a k usmíření nedošlo ani dnes. Jedná se o tu nezpackanější kosmickou výpravu v dějinách sci-fi. jinak si nemohu pomoci. autor přistupuj k cestování v kosmu s nesmírnou naivitou. která by byla možná omluvitelná v 30. letech. ale ne v letech šedesátých. V době. kdy pan Foustka psal svou povídku. už leccos musel o létání do kosmu vědět. protože se nám odehrávalo prakticky za humny. Není to hra na náhodu. kosmonauté mají přesný program. který vteřinu po vteřině plní. a každou změnu konzultují s pozemským střediskem. Tak to bylo. jer a dlouho ještě bude. Není přece možné vyhodit miliardy jen na to. aby líný kosmonaut nechtěl vylézt ven ze své kukaně a raději opravoval stroje. které opravu nepotřebovaly. Náš hrdina je sám. nemá jméno. nemá program. špatně zvolil místo přistání a neví. co podnikat. A to má čekat na marsu několik měsíců! Nakonec uvěří. že kolem něj běhají Marťané… Kamery je sice nezachytily. ale je přesvědčen. že přístroje selhaly. Když se mu však podaří zabít radiací nějakého podivného živočicha a pochopí. že na Marťany radiace nepůsobila. propadne panice. Trochu divná souvislost argumentů. Plamenný kontinent – od tohoto místa se kniha překulila do druhé. mnohem lepší poloviny. Odehrává se na planetě Tristan neznámo kde v blízkém kosmu. ale létá se tam jako na dovolenou. Na planetě se současně vyvinuly dva druhy inteligentních bytostí. jedny suchozemské. druhé vodní. a vodní rasa si zotročila pozemskou. k čemuž se používají zvláštní záblesky vzbuzující v zasažených pocity naprosté apatie. Pozemšťané jsou okamžitě trnem v oku vládnoucí rase a jsou proto napadeni. Tady bych viděl malý nedostatek – naši hrdinové se nepokusili dorozumět ani s jednou rasou místních obyvatel. a dospěli okamžitě k ukvapeným závěrům. přičemž se v místním konfliktu připojili k jedné ze stran. aniž by zkoumali nějaké příčiny tohoto zvláštního vývoje. Naštěstí do něj na stránkách povídky nezasáhly. ale kde jsou jejich sympatie. je zřejmé. Nutno dodat. že mnohem opatrnější by měli být naši hrdinové v zacházení s vrhači antičástic. Obávám se. že ani autor si nedokázal představit. co by použití takové zbraně na několik metrů dokázalo napáchat. Planeta přeludů – závěrečná a neobjemnější povídka cyklu. Devět kosmonautů na planetě Thoboén. obíhající kolem Alfy Centauri Mimochodem. zde našli inteligentní život už Stanislaw Lem i Vladimír Babula. takže je to soustava docela zalidněná. Foustkovi mimozemšťané se však vymykají běžným představám. neboť se na pohled podobají pozemšťanům. a dokonce mají i jejich podobu. Není divu. že kosmonaut. který se setká sám se sebou. je z toho trochu vykolejen a potřebuje psychiatra. Problémy nastávají. kdy psychiatra potřebuje i lékař. A to ještě hoši netuší. že to. co vidí. nejsou vlastně mimozemšťané. ale jen přeludy. a že by ty bytosti měli hledat někde úplně jinde. Foustka nedal svým hrdinům jména. nazývá je podle profesí. a proto se setkáváme s chemikem. fyzikem druhým pilotem. lékařem. velitelem. Po pravdě řečeno. tito pánové při četbě splývají v jeden vzor. protože většinou srší stejným humorem a popisem jejich vzhledu se Foustka neunavoval. Pro jeho záměr to nebylo potřeba. on vlastně ani neřešil psychické problémy posádky jako problém kontaktu. Tentokrát tu nemáme žádný totalitní stát. žádnou usurpátorskou vládu. ale jen bytosti žijící v jakémsi nepochopitelném zřízení a vlastně i nepochopitelném skupenství. Otázku. jak mohou být obláčky inteligentní. Foustka neřeší. musíme s


knížky z edice

Dobrodružství opeřeného hada

Do malé podhorské vesnice Fabiaku v Pyrenejích při

více »

Petr Kachna

V třetím díle seriálu o Vlaštovkách a Amazonkách o

více »