DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Stopař Děrsu Uzala

o knížce | recenze | obrázky

Ussurijskou tajgou poputujete se známým cestovatelem a jeho přítelem Děrsu Uzalou. Budete se divit. že skutečně žil dokonalý stopař. ušlechtilý člověk. jaké jste znali jen z knih o Indiánech. Poměrně zajímavá a celkem nevinná knížka. Je to spíš cestopis a knížka o přírodě než dobrodružný román. Jsou v ní popsány tři cesty ussurijskou tajgou. kdy vypravěčem je sám autor a hlavní postavou stopař Děrsu Uzala. domorodec z rodu Goldů. Jako stopař je skvělý a Vinnetou s Old Shatterhandem by měli co dělat. aby se jeho schopnostem vyrovnali. navíc patrně vše. co je v knize popsáno. je reálná skutečnost. protože Arseňjev. jak sám uvádí. si na výpravě vedl deník. V každém případě čteme několik na sebe prakticky nenavazujících epizod propojených prostředím a hlavními protagonisty. Trochu mi vadilo. že výpravy jsou vlastně vojenské. a zajímavé. že se zde hovoří o kozácích. Přesto výpravy zjevně žádný vojenský cíl neměly. u té první je poslání otázkou. u druhé a u třetí už jasně víme. o jaký výzkum se jedná. Jak se dovíme v přehledu zajímavostí. Arseňjev byl voják a současně i ředitel Chabarovského muzea a měl tedy velký zájem na tom. aby byl celý ten neznámý kraj poznán a zmapován. Jak už víme. udělal pro to maximum a stopař Děrsu Uzala mu v tom byl věrným průvodcem. Arseňjev popisuje celkem tři výpravy v letech 1902. 1906 a 1907. Z jeho popisu plyne. jak byl výzkum mizerně organizován a zabezpečen a že všichni byli prakticky nepřetržitě v ohrožení života. Nu. tehdy to asi lépe nešlo. Protože se vše odehrává v době předrevoluční. jsme ušetřeni narážek na neschopnost carské vlády a na úžasné možnosti nového sovětského systému. Myslím. že politické pozadí nikomu ani nechybí. Setkání s naším stopařem je náhodné. ale pak už se bez něj žádná Arseňjevova výprava neobejde. K tomu je třeba dodat. že tato část Dálného východu je patrně ještě dnes prakticky nedostupná a že pohyb tajgou je jen pro zvláště otrlé cestovatele. což se dovídáme jen v náznacích. Bažiny. komáři. sršni jsou jen drobnými nepříjemnostmi. Mnohem horší je náhlý příchod zimy. což se oběma našim hrdinům přihodilo a jen díky zkušenostem Děrsu Uzaly můžeme tuto knížku číst. Stopař postavil jakési iglú. jehož základem byla tráva. a tento provizorní stran zavátý sněhem poskytl oběma mužům dostatek tepla. aby přežili dlouhou mrazivou noc. Děrsu Uzalovi je na první výpravě 53 let. druhá výprava se odehrává o čtyři roky později. je mu tedy 57. o rok později na třetí výpravě 58. Přesto se nepřetržitě o tomto muži hovoří jako o staříkovi. Tak nevím. co si o tom mám myslet… Zajímavá je jeho mluva. rusky se patrně nikdy dobře nenaučil a v českém překladu můžeme číst přivlastňovací zájmena místo osobních. Pokud stopař používá výraz lidi. je třeba rozlišovat. zda se jedná skutečně o člověka nebo o zvířata. protože on si faunu polidšťuje. Loveckou vášeň snad nelze našim cestovatelům vyčítat. i když je otázkou. proč Arseňjev tak byl náhle posedlý touhou ulovit medvěda. Míša mu nic neudělal a ani jej neohrožoval. k jídlu se také nehodil. Nu. rázem bylo o jednoho medvěda méně. i když měl náš spisovatel. soudě podle jeho vyprávění. dost štěstí. Naproti tomu Děrsu Uzala zásadně odmítá lov na tygra. vidí v něm jakési božstvo a dokonce ostatním pomáhá při lovu na tygra pomáhat. Kdyby se k věci takto v dané oblasti stavěli všichni. nebyl by dnes ussurijský tygr na pokraji vyhynutí. Po pravdě řečeno. když se po druhé oba naši protagonisté setkají s tygrem. není už Děrsu Uzala tak milosrdný. Tenhle tygru ho totiž naštval. protože napadl lidi. a to se prý ve slušné společnosti nedělá. V knize jsou tři mapy. První dvě jsou pohledové a znázorňují pohyb všech tří výprav v oblasti ussurijské tajgy. třetí je zeměpisná a porovnává dvě historická období. moderní názvy jsou odlišeny červenou barvou. K tomu je třeba dodat. že právě z té třetí mapy toho lze vyčíst nejméně. a navíc. název místa Vorošilov působí velmi anachronicky. Protože je kniha psána věrně podle skutečných událostí. končí tragicky. K tomu předesílám. že to autor ano dělat nemusel. mohl si ponechat tu trochu nadhledu a rozloučit se s věrným stopařem a doufat. že se s ním ještě někdy shledá. Protože náš stopař zahynul rukou krutého zločince. jako by tento jeho konec do knihy ani nepatřil. Výběr zajímavostí nabízí kromě několika postřehů u Arseňjevova života a jeho výprav i výše zmíněné mapy. zabývá se tak trochu kmeny žijícími v amurské oblasti (ale opravdu jen trochu) a pak zejména zvěří. která žije v tajze. Knihu ilustrovala Věra Fridrichová. Nu. dobrodružná literatura si vyžaduje trochu jiné obrázky. Navíc její kresby jsou jaksi maličké a jejich vypovídací schopnost je tím snížena.