Dobrodružství kapitána Žvanilkina

obr

autor : Někrasov Andrej Sergejevič

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Druhé vydání 1962, náklad 30 000, stejná úprava. Malý ruský člověk na cestě kolem světa Tak co si mám myslet o této knize, to dodnes nevím. Žvanilkin je jakýmsi baronem Prášilem, ale je to taková velmi nedokonalá napodobenina. Dobré a vtipné okamžiky se střídají s totálními pitomostmi. Malý ruský člověk na cestě kolem světa, kdy se mu vůbec nic nedaří a zažívá četné trapné a komické situace. Již název lodi Poběda se přes nos změní v pouhou Bědu, když upadnou dvě písmenka. Viděl jsem spoustu lodí, ale na všech byl její název výrazně namalován štětcem a barvou. Ale budiž, to se dá snést. Když mohl baron Prášil létat na dělové kouli, může si leccos dovolit i kapitán Žvanilkin. A tak klidně přežijeme pohon lodi na veverky, Klidně vstřebám nafouknutého hroznýše, který polkl dva hasicí přístroje. Snesu záměnu krokodýlích vajec za pštrosí. Beru zcela vážně dopravu pštrosů přirozenou cestou – když se tak mohou hnát stáda, proč by to nešlo u ryb? Tato akce má dokonce překvapivou pointu. Naopak docela potěšen může být čtenář z lodi zhotovené z čerstvých prken, která v přístavu zakořenila, z kormidelníka, jehož nos a tedy i kormidelní kolo se stáčí za lahví rumu. Ale pak jsou tu místa, která by neobhájil ani baron Prášil. Myslím, že ani největší blb nedokáže zaměnit bumerang a golfové hole. Tomu může uvěřit snad jen člověk ve společnosti, kde byl golf zakázán... Italy je třeba mít za pitomce, jinak by těžko někdo mohl uvěřit, že jim někdo bude pěstovat makarony na poli. A když mi někdo předhazuje záměnu krávy za soba, tak poněkud zpozorním. A máme-li zabránit vyhynutí velryb tím, že je vyhubíme, aby nemělo co vymírat, tak to už snad ani není černý humor. Při četbě můžete v pohodě sledovat trasu Leningrad – Norsko – Calais – ostrov Wight – Alexandrie – Eritrea – Antarktis – Havaj – Brazílie – Sydney – Kanada – Aljaška – Rusko, tedy Kamčatka, kde cesta kolem světa končí. Ale ať to beru jako to beru, i kdyby dopluli naši hrdinové zpět do Leningradu, tak by to cesta kolem světa nebyla, protože by se prostě vrátili zpět. Vše se odehrává koncem 30. let a tak se v některých kapitolách i odráží tehdejší politická situace. Celý svět kolem Ruska je kapitalistický, a tak nám to Někrasov občas dává tak trochu připomenout. Kdo se dá s posádkou do řeči, může být obviněn jako agent Moskvy. Musíme zachovávat plné nepřátelství k Itálii, tak trochu k Německu, ovšem silnou zášť musíme mít vůči Japonsku. Američané a Angličané nás nechávají politicky chladnými, jejich doba teprve nastane. Tady si autor dokonce vybájil další postavu, jakéhosi admirála Kusakiho, jenž je povoláním ochránce vorvaňů. Ale tento admirál (na útraty císaře pochopitelně) sleduje kdovíproč Žvanilkina na jeho další plavbě a škodí mu kde může, a nakonec se za něj i vydává. Kdyby aspoň považoval Žvanilkina za špiona, prosím. Ale takto celá tato rádoby humorná figurka vyšumí do ztracena, protože smysl tohoto počínání mi zcela unikl. Nu což, cestu kolem světa máme šťastně za sebou, a můžeme si odškrtnout další sovětský příběh v KOD. Ono jich zas tak moc nebylo. A ještě ilustrace. Přátelé, nebudete tomu věřit, ale jejich autorem je skutečně Adolf Born. Já jsem ho v té době znal pouze jako zdatného karikaturistu, hojně přispívajícího do Dikobrazu a tepajícího vše, cop se smělo tepat. A kreslil společně s Oldřichem Jelínkem, kterážto dvojice ilustrovala i tuto knihu. Jak měli role rozděleny to nevím, mám však jedinou jistotu. Obrázky jsou mnohem lepší než text.


knížky z edice

Dýmka strýce Bonifáce

Tato kniha vyšla v několika vydáních první 1954, n

více »

Tři kroky do tmy

Tak nevím...

více »