Ebenová karavana

obr

autor : Pašek Mirko

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Afrika otroků a otrokářů Jules Verne jistě promine, že cituji z jeho díla. Je tu trochu souvislost s jeho románem Patnáctiletý kapitán, který jsem četl ve stejné době a který v mých očích dopadl mnohem lépe než KOD 38. Dnes se mi systém hodnot trochu převrací. Když jsem se po 48 letech pustil po druhé do této knihy (KOD 38), vůbec jsem netušil, jak zajímavou a dobrou knihu budu číst. Po zkušenostech, kterou jsem s ní měl jako dvanáctiletý, jsem totiž předpokládal, že ji po 50 stranách znechucen odložím. Nestalo se, dočetl jsem až do konce, a už vůbec ne z povinnosti. Bylo to totiž skutečně zajímavé čtení. Co se mi to vlastně přihodilo? Sám nevím. Já jsem prostě tuto knihu naprosto – zapomněl. Nezapamatoval jsem si jediné jméno, jedinou postavu, ani místo děje, věděl jsem jen, že to bylo kdesi na Sahaře. Jediná myšlenka, která mi utkvěla v paměti, bylo násilně zvednuté víčko zajaté osoby, přičemž se netušilo, jaká bolest se tím způsobí. Tenkrát jsem tu knihu dočetl, to vím, ale prostě se mi nelíbila. Nelíbil se mi dokonce ani jazyk pana Paška, který jsem nyní shledal jako velmi zajímavý, jednoduchý a čtivý. Nelíbil se mi děj, který mi připadal neobyčejně zdlouhavý a málo dynamický. Měl jsem za to, že karavana otroků táhla kamsi dlouhé týdny, a přitom se vše odehrálo v šesti dnech. Měl jsem za to, že se skoro nic nestalo, a ona je knížka doslova nabitá dějem. Měl jsem za to, že pan Pašek i tady podlehl ideologii, ale vůbec to není pravda. To si ho jen pořád spojuji s Modrým Leopardem, což je kvalitaivně něco naprosto jiného. Snad proto jsem od Mirko Paška od té doby nečetl žádnou jinou knihu, přestože jich mám plnou knihovnu. A vidíte, jak málo času stačilo, abych změnil svůj názor! Kniha je stále jako nová, od té doby stála neotvíraná v knihovně, jen jednou změnila místo pobytu, dvakrát byt a několikrát regál. Musím podotknout, že tato kniha je pro děti až příliš krutá. Pravda, autor se vyhýbá podrobnému líčení těžkých zranění nebo zoufalých muk svázaných, žíznících, bičovaných a mučených otroků. Kdysi jsem měl takový zvyk, že jsem při četbě detektivek počítal mrtvoly; mimochodem, závod vyhrála Rudá žeň od Dashiela Hammeta se zhruba 40 oběťmi. Teď jsem to neudělal, ale zdá se, že počet mrtvých se tomuto číslu blíží. Bohužel, skoro to při četbě začne člověku připadat, že násilná smrt je jaksi samozřejmá, ale hned musím říct, že vše je patrně ze života. Podotýkám, že děj se odehrává na sklonku 19. století poblíž úžiny Bab-el-Mándeb, která odděluje Rudé moře od Adenského zálivu. Na tomto místě je dnes na africké straně stát Džibuti, tehdy francouzská kolonie. V době, kdy v civilizovaném světě bylo už dávno otroctví zakázáno, tady doslova kvetlo, a to Francouzům přímo pod nosem. Cesta přes úžinu byla otevřená nájezdníkům z Arábie, kteří černé otroky prodávali za drahý peníz na orientálních trzích. Ze stránek knihy vyplývá, že v oblasti přiléhající k průlivu z arabské strany měli tehdy největší vliv Turci. Jsou tu zajímavé náhody. Ve dvou po sobě jdoucích svazcích KOD je nosným motivem otroctví. Ve svazku 37 starověké, v Ebenové karavaně jsme už ovšem v téměř moderní době. Je pravděpodobné, že pan Pašek si ději knihy úplně nevymyslel, a psal se znalostí věci, o čemž svědčí četné používané místní názvy, jako třeba askar (dozorce otroků), čaúš (vrchní dozorce), náchuda (kapitán lodi). V doslovu autor naznačuje, že se setkal se Šabbiným vnukem, od něhož mohl tento příběh slyšet, a je to docela pravděpodobné. Víme o ně, že psal cestopisy a že v období mezi válkami několikrát orient navštívil. Mohl si osvojit arabštinu a mohl poznat i tamější krajinu i život domorodců. Byli to lidé žijící v rodovém zřízení, chovali dobytek a pěstovali obilí v neobyčejně chudé půdě. Nebyli to statní a hrdí černoši z Guinejského zálivu, které otrokáři vozili na americké trhy, ani vysocí Masajové. Etiopové a Somálci jsou malých a štíhlých postav, jak ostatně můžeme dnes vidět na atletických závodech, kde muži i ženy z této země vynikají vytrvalostí. A nezrodili se k boji. Proto se Šejchu Mansúrovi tak snadno podaří přemoci jen s několika muži dvě vesnice a všechny dospělé zajmout, proto totéž činí o několik vesnic dále i Abd-en-Nebi, jenž se do děje zapojí později. Proto se všichni chovají v zajetí tak trpně a nezmohou se prakticky na žádný odpor, a dokonce i když jsou muži potom volní, bez nějakého velení vlastně nevědí, co mají dělat. Čteme složitý propletenec událostí, který se naší karavaně přihodil, děj je plný neuvěřitelných náhod, ale je kompaktní a nemá hluchá místa, a můžeme přitom sledovat i úvahy klíčových jedinců, což mě před lety tolik štvalo a což se teď ukázalo tak zajímavým. Proto musí ztroskotat loď, na níž se otroci už už blíží arabskému poloostrovu, proto se část otroků zmocní vodních zdrojů, proto obsadí otrokáři protější návrší a nezbývá jim než čekat, až připluje další loď a zda vůbec. Černí muži jsou odhodláni bojovat vlastně jen tehdy, pokud mají silnou motivaci, a tu má vlastně jen manžel unesené Šabby Šáhin,a je


knížky z edice

Muž pro Oklahomu

Dvě vydání, první pod číslem 127, náklad 33 000 vý

více »

Kormidelník Vlnovský

Trochu vyčpělá klasika Klasické dobrodružné dílo 1

více »