DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Příhody Řeka Melikla

o knížce | recenze | obrázky

Dvě vydání. První vydání 1959, 26 000 výtisků. Druhé vydání 1974, 35 000 výtisků, doplněny nové ilustrace, obálka vpravo. Výlet do starověku Velmi pěkná a zdařilá knížka, i když musím přiznat, že toto hodnocení může být poněkud subjektivní, protože vůbec velmi rád čtu knihy z doby antiky. Melikles je řecký chlapec prodaný do otroctví. Už sama tato instituce je odporná, a rozhodně to není naposledy, co se s ní v KOD setkáváme. Tenkrát ve starém Řecku se však jednalo o zcela běžný jev. Melikles se spolu se svými zachránci pohybuje napříč Středozemním mořem. Děj začíná v Kartágu, odsud pluje na Sicílii do Syrakus, dalšími zastávkami pak jsou Messina, Tarent, Epeirské pobřeží, přístavy na Peloponésu, Kréta, Egypt, zde konkrétně Memfis a delta Nilu, odsud putuje pěšky do Kyrenaiky a nakonec pluje do rodného Milétu, kde jeho odysea končí. Musím připustit, že zatím jsem se ani do jednoho z míst, kde se děj knihy odehrává, nedostal, i když jsem k tomu zas neměl tak daleko. Epeirské pobřeží jsem měl tu možnost vidět z trajektu mezi Itálií a Řeckem, musím však připustit, že v noci, takže jsem spatřil vlastně jen pár světélek. Ostře však kontrastovala potemnělá část albánského pobřeží s jasně osvětleným pobřežím řeckým. Dobu, kdy se děj knihy odehrává, lze přesně určit. K bitvě mezi řeckými osadníky a Egypťany u Kyrenaiky dochází v roce 570 př. n. l., v Kartágu jsme tedy o rok dříve tedy v roce 571 př. n. l. Je to zatím v edici KOD rekord, nikdy jsme se v předchozích svazcích tak hluboko do minulosti nepodívali. Až do Kartága byl prodán sedmnáctiletý Melikles, a před smrtí ubičováním ho zachrání řek Kalias a Méd Nehurabhed, tajemná postava, která nás provází spolu s Meliklem až na poslední stránky. Jeho diplomatické poslání je v knize až v druhém plánu, ale nebýt jej, zůstal by Melikles v Syrakusách a nebylo by o čem psát ani číst. V Řecku končí právě pětisetletá doba temna, z níž se nám zachovalo minimum písemných památek, a jsme vlastně na prahu řecko-perských válek, které propuknout za tři čtvrtě století. Kartágo je na vzestupu a stane se brzy největší mocností ve středomoří, odkud je však brzy srazí rozpínavost Říma, o němž najdeme snad jen jednu nebo dvě zmínky, vždyť je to zatím jen bezvýznamná osada na Tiberu. O to významnější úlohu hrají Řekové. Díky kolonizaci se rozšířili do velmi vzdálených míst a tam dále šíří řeckou kulturu. Ke střetu civilizací musí dojít, tak už to v dějinách bývá. Strůjcem této epochy je však jen nehurabhed, zatímco Kalias, žvanivý majitel lodi, má zájem jen o svůj zisk a Melikles touží dostat se domů, do rodného Milétu. Děj knihy je rozehrán, Féničanům se pranic nelíbí Nehurabhed a chtějí jej za každou cenu zastavit. Když už se jim podaří podplatit kapitána spartské lodi (Sparťané v Řecku asi nikdy neměli příliš dobrou pověst), uniká jim díky rafinované lsti, a když už se zdá, že na Krétě titíž Sparťané dostihnou svého cíle, zorganizuje Melikles vzpouru veslařů na spartské lodi, která bez svých pánů odplouvá k všeobecnému škodolibému potěšení ostatních do neznáma. Cílem je Egypt, kde se odehrává druhá polovina knihy. Nehurabhedovo diplomatické poslání je neúspěšné, ale nacházíme tady prohnilý egyptský vládní systém, kdy vše z pozadí organizují kněží. Egyptu ostatně zbývá asi jen 50 let samostatnosti, potom si jej podrobí Peršané, ti budou vystřídány Řeky a nakonec přijdou Římané, a když v sedmém století přijdou do údolí Nilu Arabové, je už starověký Egypt v ruinách. Tady se Melikles setkává s Polynikem, svým budoucím přítelem, Anité, svou budoucí ženou, a také s krutou realitou. Kaliovi hrozí smrt pro urážku boha, a neštěstí se chystá i pro řecké vojsko, dosud věrně sloužící egyptskému vládci. Všechny ženy a děti mají být zajaty jako rukojmí… To nelze připustit. Děj knihy končí popisem historické události, bitvou u Kyrenaiky, která hodně znamenala pro budoucí osud řeckých osad na africkém pobřeží, a vytouženým návratem melikla na vlastní lodi domů. Domnívám se, že je velmi těžké reálně napsat román z dob vzdálených dva a půl tisíce let. Autor takové knihy musí mít nesmírné znalosti historické, ale nejen to, protože by měl vědět, jak se lidé oblékali, jak bydleli, čím se platilo a kolik co stálo. Historický román stojí a padá právě s těmito detaily. Jsem přesvědčen, že v tomto směru Makowiecki plně obstál a že vydání této knihy rozhodně nebylo špatnou volbou. Ještě poznámku k ilustracím – jako dítě jsem je odmítl, jako dospělý se už na ně dívám jinak.Miroslav Váša zahalil své obrázky do přítmí jakéhosi mřížoví, jehož význam dítě rozhodně těžko chápe. Myslím, že tady by méně bylo více. Volným pokračováním této knihy je svazek 052 Tři útěky z Korintu Obálka originálního vydání