Čtyři kapitáni

obr

autor : Čukovskij Nikolaj

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Tato kniha vyšla celkem pětkrát. První vydání 1959 - 30 000 výtisků, viz výše. Druhé vydání 1964 - 45 000 výtisků. Třetí vydání 1970 - 25 000 výtisků. Čtvrté vydání 1977 - 25 000 výtisků (obálka vpravo). Páté vydání 1985 - 122 000 výtisků, pod názvem Pod plachtami kolem světa. Je to nový překlad (Hana Štěpánková) podle přepracovaného ruského vydání, s poněkud větším rozsahem. Znovu objevné plavby Nikolaj Čukovskij je tu znovu se svými objevnými plavbami. Oprášil svou starší knihu Poslední plavba kapitána Lapérouse, již v KOD vydanou jako svazek 010, přepracoval ji, jak jinak než k horšímu, a přidal další dvě pojednání, o Jamesi Cookovi, což lze kvitovat s radostí, a o kapitánu Kruzenšternovi, který je světem zapomenut, ale v Rusku jistě neuškodí si jej připomenout. Otázkou je, zda i u nás, z hlediska objevným plaveb byli jistě významnější Bellingshausen a Lazarev, známí jako objevitelé Antakrtidy. Dumont D’Urville toho také moc neobjevil, ale dokázal rozluštit záhadu Lapérousova zmizení. To, co působilo velice dobře v knize věnované jen a jen Lapérousovi, působí nyní jako zbytečný přívažek. Leč autor zvolil tak, jak zvolil. Tři Cookovy výpravy jsou asi na 120 stranách popsány skutečně jen letmo, ale i z tohoto mála jasně vyplývají jeho zásluhy pro poznání světa. Od dob Kolumbových a Magellanových skutečně neexistoval nikdo, kdo by objevil větší část světa a výrazně tak pomohl zaplnit bílá místa na mapě, a někdy i jen tím, že prostě prokázal, že žádná Terra Australis prostě neexistuje. Ostatně, pamatuji se, jak jsem v údivu stanul v museu v Cristchurchi nad kopií Cookovy mapy Nového Zélandu – od dnešních obrysů, upřesněných snímky z družic, se liší pramálo, a snad jen chybějící průliv mezi Jižním a Stewartovým ostrovem lze považovat za vadu krásy. V této knize však došlo k něčemu, čeho jsem si jako dítě nevšiml. Text byl upraven, což zjistí každý, kdo porovná svazky 10 a 35. Tam, kde jsme dříve měli ostrov Svaté Trojice, zůstal nyní ostrov Trojice(!). tam, kde byla zmiňována hora svatého Eliáše, stojí nyní Eliášova hora. Mám pokračovat? Myslím, že to není nutné. Doufám však, že ten rádoby cenzor, který dokázal hravě měnit regulérní a mezinárodně uznávané zeměpisné názvy, měl aspoň desetlet špatné spaní. Bohužel, nikdy jsem neviděl ruský originál, takže nevím, zda tyto změny nastaly už ve Veliké zemi, či zda se až v Praze našel pilný přisluhovač. K ilustracím jen tolik – redakce už tentokrát nepřevzala ruské tečkokresby a svěřila tuto práci Evženu Tručkovi, jenž se jí zhostil velmi dobře. Na rozdíl od ruského kreslíře například ví, jak vypadají sochy na Velikonočním ostrově. Nutno dodat, že to zdaleka není poslední svazek KOD, který se zabývá objevnými cestami, proto časem dojde i na zmiňované Kolumba a Magellana.


knížky z edice

Sám mezi korzáry

Už sám název Legérova románu napovídá, že čtenářsk

více »

Na moři

Kniha vzácná, ale nikoli obsahem Tak tato kniha ro

více »