Kluci, hurá za ním

obr

autor : Řezáč Václav

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Knížka je to docela zvláštní, v mnohém pozoruhodná. Především v tom, co postřehnete na první pohled: je to knížka dobrodružná, je to dokonce něco jako detektivka, i když v ni vůbec nevystupuje ani jeden detektiv a i když se všechna ta dobrodružství, o nichž se v ní dočtete, neodehrávali v nijak tajemných krajinách, dokonce ani v dalekých krajinách - ale, řekněme si to rovnou, přímo za humny, ba i na vsi (s tou vsí to nemusíte brát tak doslova, je to vlastně něco mezi vsí a okrajem velkého města, ale žije se tam docela po vesnicku), na Bakalářce, kde je tajemný zámeček s tajemnou zahradou a tajemným starým hlídačem, který se však pro naše tři kluky - hrdiny a detektivy Sirku, Valnohu a Zrzka promění záhy v děda Zachariáše, důvěrníka a rádce v klukovských záležitostech. Další pozoruhodností je křišťálová koule, dárek od indického fakíra a majetek děda Zachariáše, která pomůže našim detektivům najit zločince - vlastně … to je zase pozoruhodnost, kterou tentokrát možná na první pohled nepostřehnete, že totiž ten, kterého křišťálová koule pomohla dopadnout, byl i nebyl zločinec. Jak to s ním bylo doopravdy, to vám bohužel nemůžeme prozradit, protože potom byste už nemuseli vůbec knížku číst, všechno byste věděli předem - a to vám nemůžeme udělat, to bychom vás opravdu moc ošidili ! Nijak vám však nezkazíme překvapení, když vás seznámíme alespoň letmo - nikdo ho vlastně taky nijak jinak než letmo neznal, takže se nemusíte cítit ošizeni - s majitelem zámečku střeženého dědem Zachariášem, pánem Dobešem, učencem, který jezdil po světe sem a tam, sbíral archeologické památky a do svého zámečku, proměněného v muzeum, zaskočil vždycky jen na skok a jednou si tím způsobil dost nepříjemnou chvilku ... Stejně beze škody vám můžeme prozradit pozoruhodně shodné vlastnosti rodičů všech tří chlapců, kteří se všichni starali o jejich školní úlohy v nejnepříhodnější chvíli. Namítnete ovšem možná, že to není vlastnost pozoruhodná, nýbrž společná všem rodičům - nezbývá nám tedy než se vzdát a vyzvat vás, abyste rozevřeli knihu a seznámili se s dalšími pozoruhodnostmi jimiž se příběh hemží. Sága o zlém živnostníkovi Je to velice zajímavé vracet se ke knihám skoro po 50 letech. Pamatuji se, že právě tuhle knihu jsem si asi dvakrát vypůjčil z knihovny pod dojmem úspěšné četby Řezáčova románu Poplach v Kovářské uličce, a ani jednou ne že jsem ji nepřečetl, ale nepodařilo se mi do ní ani začíst. Dokonce jsem se k ní otočil zády, když vyšla v edici KOD. Byl to historicky můj první bojkot. Nu a pak se náhle u nás ve škole objevila nějaká putovní výstava s knihami, a já jsem velice toužil nějaký ten svazek si zakoupit, a jediný, který k tomu byl vhodný, byl právě svazek KOD 32. Nu, nakonec jsem ji tehdy přečetl, a ona zas tak nezajímavá nebyla. Až na to, že tu byla nápadná podobnost s Poplachem v Kovářské uličce. Tehdy jsem si to možná ani neuvědomoval, od té doby jsem trochu zmoudřel (snad). Je tady podoba bijící do očí, hlavním padouchem není nikdo jiný než otylý, prožluklý, chamtivý, lakomý, upocený a bezohledný živnostník. Těžko říct, co Řezáčovi živnostníci udělali, protože se dál psychikou těchto postav, ať je to pan Bočan nebo pan Ferbus, nezabývá. Jako by se rozumělo samo sebou, že výše uvedený výčet nectností je třeba automaticky přiřadit každému obchodníkovi či hostinskému. Pravdou je, že obě knížky /myslím i Poplach v Kovářské uličce, který v KOD nevyšel) byly napsány za první republiky. Život tehdy asi nebyl tak jednoduchý jako dnes, ale domnívám se, že ho neměli jednoduchý právě ani živnostníci. Řezáčova rovnice je jednoduchá. Hospodský = hokynář = zloděj. A pak jsou tu chudé oběti. Připouštím, že ten vzorec by se dal unést u jedné knihy, protože v každé skupině lidí se najde nějaký ten neřád, ale když se to objeví po druhé, jedná se o schéma, které bohužel nemohu podrobit výzkumu, neboť jsem v té době nežil a nemám dostatek podkladů. Je logické, že takto napsaná kniha měla v 50. letech zelenou, prostě se hodila do krámu. Domnívám se, že těmito dvěma knihami pan Řezáč napáchal více škody než svými slavnějšími díly Nástup a Bitva. Naši tři hrdinové, Valnoha, Zrzek a Sirka jsou obyčejní kluci, spravedlivě rozhořčení nad tím, že jim někdo vyloupil skrýš, a jdou mu tvrdě po stopě. Máme tady docela tajemnou postavu děda Zachariáše, spravujícího museum. Tady nevím, jak si mám vysvětlit jeho pokusy se skleněnou koulí, ale skutečností je, že pan autor tady tak trochu bezděčně sklouzl do žánru fantasy. Naštěstí to nevěděl. V každém případě koule vyzradila totožnost obou padouchů, z nichž v tom jeden byl nevinně, tím spíš, že to vše dělal jen pro to, aby uživil svou pětiletou dcerušku, k níž se pan Ferbus skutečně nechová hezky. A tak dále a tak dále, nebudu tady rozplétat a zaplétat zápletky a rozpletky. Jen mi trochu vadí finále. Ne proto, že shořela hospoda, to se prostě může stát, ale proto, že všichni hrdinové to panu Ferbusovi, majiteli lokálu, ze srdce přejít, a k nim se z pozadí přidal i vysmívající se autor. Musím ještě podot


knížky z edice

Pouští a pralesem

Informace o knize: Tato kniha vyšla pravděpodobně

více »

Muž přes palubu

Druhé vydání 1982, 38 000 výtisků. Své povídky o m

více »