DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Robinson Crusoe

o knížce | recenze | obrázky

První vydání 1958, 25 000 výtisků, brožovaná se čtyřmi proužky, viz výše. Druhé vydání 1960, 40 000 výtisků, pevné desky. Třetí vydání 1963, 70 000 výtisků, obálka viz vpravo. Druhé i třetí obě vydání téměř totožná s drobným rozdílem na obálce a nepatrnými odchylkami v rozložení textu na stránkách, což ale nemělo vliv na jejich počet, Robinson přepsaný podruhé Robinson Crusoe. Legendární kniha, napsaná už začátkem 18. století. I v českých překladech nejrůznější kvalit se objevila nejméně dvacetkrát, a to možná toto číslo podceňuji. Kniha Daniela Defoa má jednu velkou nevýhodu. Nedá se číst. Přesněji řečeno těžko ji bude vstřebávat člověk navyklý dynamickému tempu moderního vyprávění. Tehdejší autor se prostě dokázal zabývat všemi možnými zbytečnostmi, které mají skutečně už jen historickou hodnotu, a vyplnil knihu neuvěřitelným množstvím vaty. Přiznám se, že originální překlad Defoeova Robinsona jsem prostě nikdy přečíst nedokázal. Proto se pro moderního čtenáře knihy upravují. Takto jsem četl i svého prvního Robinsona, byl to překlad z ruštiny a napsal jej Korněj Čukovskij. Pohříchu nebyla nikde zmínka o tom, že se jedná o převedené dílo jiného autora, čili byl to čistý plagiát. Podobně už však dokázali Rusové vydat Pinocchia (Buratinova dobrodružství) nebo doktora Doolitla (Dobryj doktor Ajbolit, on po děrevom sidit…). Dílo, které vydalo SNDK jako 29. svazek KOD, žádným plagiátem není. V předmluvě je zdůrazněno, že ji napsal Josef Věromír Pleva (mj. autor Malého Bobše) na motivy Daniela Defoea. Zda to je správné či nikoli, o tom je sice možné diskutovat, ale je to asi tak všechno, co v tomto směru můžeme dělat. Pleva ponechal základní kostru románu, tedy pobyt Robinsona na pustém ostrově, na nějž byl vržen po troskotání lodi. Na rozdíl od originálu ale zbyl našemu hrdinovi jen nůž a dvě ruce. Vypuštěny jsou kapitoly o Robinsonově brazilském pobytu a hlavně se Pleva vyhnul jakékoli zmínce o otroctví. Původně byl Robinson totiž otrokář a osudná cesta se mu odehrála, když se vypravil do Afriky za novou kořistí. Ostrov je umístěn kdesi v Malých Antilách, je ozvláštněn sopkou, v níž sídlí bůh ohně a proto není obydlen domorodci. Robinsonovo štěstí, protože ho neměl kdo sníst. Ostrov je osídlen kozami, rostou tu banány a jiné plodiny, a navíc se tu najde příhodná jeskyně. Osamělý muž si nezoufá a pilně pracuje. Po prvních dynamických kapitolách román začíná usínat právě na podrobném popisu pracovních postupů různých lidských činností. Někdy Pleva (i Defoe) věří svému hrdinovi až příliš. Kdo někdy zkusil sám obdělávat zahrádku třeba o rozloze pouhých dvou arů, ví, o čem mluvím. A to náš hrdina neměl vlastně žádné nástroje, nýbrž pracoval pomocí toho, co mu ostrov dal. Přesto pekl chleba, stavěl zdi, vydělával kůže, šil si oděvy. Byl to původně chlapík z měšťanské rodiny, veden k práci obchodníka, a o manuální práci nikdy v životě nezavadil… No, budiž. Popravdě řečeno, jedná se o naučnou část knihy a takto je k ní třeba přistupovat. Ostatně leccos o tom nám říkají některá současná reality show, kdy se před televizními kamerami vylodí několik lidí na pustém ostrově… Po polovině románu má Robinson štěstí, neboť u ostrova ztroskotá loď, a náš hrdina získá neuvěřitelné poklady včetně střelných zbraní. To mu záhy pomůže, protože se setká s lidojedy a získá společníka, už tradičního Pátka. Robinsonovo vysvobození je pojato tradičně podle Defoea, kapitán John Brown a jeho dva společníci se v zajetí pirátů objeví v pravou chvíli i s vhodnou lodí. Tato kniha vyšla v nesčetných vydáních nejen v edici KOD, protože ji v 50. letech kdosi doporučil jako povinnou četbu. Budiž, je to pořád lepší než číst povinně Vasku Trubačova nebo Timura a jeho partu. Co je však na ní nejkrásnější, jsou ilustrace. Obrázků se ujal nejvyvolenější z vyvolených, Zdeněk Burian. A spustil skutečnou ódu nejen na pero, ale i na štětec protože kniha má osm barevných příloh, které jsou skutečně její ozdobou. Jen trochu si tady ukápli jedu cenzoři a nedovolili jednomu obrázku vejít na veřejnost. Zobrazuje se v něm totiž scéna, která je v knize naturalisticky popsána – aby Robinson zachránil Pátka, musí jednoho z kanibalů odstřelit. Tento obrázek najdete na těchto stránkách v kapitole věnované Zdeňkovi Burianovi.