Bezhlavý jezdec

obr

autor : Mayne-Reid Thomas

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Trochu horor, trochu western Další western, který pronikl do KOD. Odehrává se dávno před válkou Severu proti jihu, hlavní hrdinové románu jsou otrokáři. Farmář Woodley Poindexter se stěhuje do Texasu a hned v počátcích ho potkávají dvě nepříjemnosti. Jeho vůdci zabloudí, výprava se pohybuje v kruhu, a do toho se ještě přižene tornádo. To vše hravě vyřeší mustanger Maurice, mimořádně schopný, leč zjevně neurozený mladý muž. A máme tu lásku, protože Maurice a Poindexterova dcera se do sebe bláznivě zamilují. To se vůbec nelíbí bratranci Calhounovi, proradnému chlapovi, který začíná kout pikle. Protože je Maurice neurozený, stačí jen málo popíchnout Louisina bratra Henryho, aby si to šel s mustangerem vyřídit. To je vše, co řeknu o ději knihy, kdo chce vědět, jak to bylo dál, musí si román přečíst. Jen doplním, že všechny záhy začne na prérii strašit tajemný přízrak – jezdec bez hlavy. Román je značně rozsáhlý a na to malé množství děje je až příliš rozvleklý. Nijak by mu nevadil podstatný řez, což se nakladatelství Albatros podařilo v roce 1988, kdy stejné dílo vyšlo v edici Karavana zhruba v polovičním rozsahu. Nejsem ovšem příznivcem takovýchto zásahů, pravdou ovšem je, že mnohá díla ve své době značně oblíbená se postupem času stávají nečitelnými, a postihuje to i romány mnohem slavnější, viz svazek 029 Robinson Crusoe. Román však rozhodně není psán pro dětského čtenáře, naopak. pro děti je skutečně vhodnější již zmíněná zhuštěná verze. Objevuje se tu opět motiv otrokářství. Tentokrát sice není hlavním motivem děje, ale v druhém plánu na ně narážíme stále. Černoch není člověk, čemuž nasvědčuje oslovení: „Hej, negře, kde je tvůj pán?“ Na tato slova černoch pokorně odpovídá, protože tázající je běloch. Ovšem autor nechává černochy ve svém románu mluvit normální angličtinou, i když pochopitelně ne spisovnou, nejedná se tedy o onu řeč v infinitivech, tolik zdůrazňovanou například Karlem Mayem. Z dnešního hlediska je zcela nepřijatelný vztah člověka ke zvířatům, která jsou vlastně jen výrobními prostředky a dělí se na užitečná a neužitečná. Zvířata si ostatně v románu zahrají dost a dost, zvlášť špatnou pověst získávají kojoti, kteří hromadně čekají, až raněný člověk zemře, nedobře je na tom jaguár, ale je včas zneškodněn. Za ušlechtilé zvíře je považován kůň, a zejména mustang. Dalším motivem, který autor vnáší na scénu, je soudce lynč. Nutno dodat, že tuto situaci poměrně dobře zvládl. Ostatně musel, jinak by přišel o hlavního hrdinu románu. Je ale otřesné, když si uvědomíme, kolik obviněných v té době skončilo v oprátce, aniž byl jejich případ pořádně vyšetřen. Při této příležitosti musím připomenout skvělý film, který jsem viděl už hodně dávno, jmenoval se Byl jsem lynčován. Zde zákon včas přispěchá na scénu, ani ne tak svým přičiněním, jako zásluhou Zeba Stumpa, svérázného lovce, spravedlivého muže, který se nakonec ukáže při řešení příběhu klíčovou postavou. V době, v které se příběh odehrává, je rovnost mezi lidmi stále jen cárem papíru (ostatně zdá se, že to mnohdy platí i na dnešní dobu). Protože je Maurice Gerald nízkého původu, nesmí ani pomyslet na sňatek s plantážníkovou dcerou. Proto se oba scházejí tajně a to, že se Louisa vyjeví před soudem ze své lásky, je činem jistě neslýchaným a velmi odvážným. Autor nikde nevytahuje králíky z klobouku, celý děj je docela pravděpodobný a logicky je nakonec zdůvodněna i existence jezdce bez hlavy, i když to musel být motiv, který v předminulém století leckoho pobouřil. Pravdou je, že závěrečný výstřel z revolveru, který měl stále u sebe před soudem muž usvědčený ze zločinu, je tak trochu navíc a vypadá jako vytažený z béčkového amerického thrilleru. Román je plný cizích výrazů, které naštěstí nejsou přeloženy. Na závěr je doplněn seznam cizích výrazů se slovníčkem výslovnosti. Ještě slovo k ilustracím. Poprvé se v edici setkáváme s Jaromírem Vraštilem. Přestože pořád soudím, že podobné knihy by měl ilustrovat Zdeněk Burian, není to docela špatná volba. Vraštil se zatím ještě zastřeluje, má jednoduchou kresbu, ale postupem času se dopracuje zcela jiného rukopisu, který edici bude sedět lépe. odkaz01


knížky z edice

Sejdžo a její bobříci

Zvířátka na dalekém severu Teď nemůžu udělat nic j

více »

Černé koráby I. - II.

K napsáni svého barvitého, dějově velmi bohatého h

více »