Na moři

obr

autor : Žitkov Boris

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Kniha vzácná, ale nikoli obsahem Tak tato kniha rozhodně nebude patřit ke zlatému fondu KOD. Myslím, že vyšla jen jednou, k druhému vydání došlo v roce 1984 v Karavaně. Prý bylo přepracované, zajímalo by mě čím, když se jedná o překlad stejné osoby. Pokud jsem si stačil povšimnout, tak se změnily názvy asi čtyř povídek, a text byl asi o 20 autorských stránek zkrácen. Kniha obsahuje 14 povídek, jejímž společným motivem je moře, lodě, život námořníků a lodníků. Jednotlivé povídky jsou však velmi rozdílné kvality. Smršť – patrně nejlepší povídka sborníku. Řeší se zde problém záchrany osádky lodi z převráceného škuneru, takové malé Dobrodružství Poseidonu. Z námětu se toho však dalo vytěžit mnohem víc než jen pár stránek poměrně suchého textu. Nové kalhoty – velmi zajímavým způsobem psaná povídka, rozporcovaná dobře na dvacet drobných kapitolek, v názvu každé z nich je předmět, který navozuje další situaci. Domnívám se, že nijak nesouvisí s realitou, i když v Rusku je leccos možné. Nechce se mi věřit, že by malého hocha jen tak nechali na lodi a zaměstnali ho, a pak že by mu dokonce svěřili klíčový úkol záchrany lodi i posádky. Strýčínek – povídka docela zajímavá, protože se zde odhaluje leccos z pozadí práce v loďařském průmyslu v Rusku té doby. O nějaké bezpečnosti práce nebo využití techniky si lidé mohou nechat jen zdát. Je nepochybné, že autor nějakou dobu v loděnicích pracoval. Černá plavatka – děj povídky probíhá již v době sovětského státu. Mladý hrdina je proti své vůli účastníkem krádeže ryb, a když ho starší společník nechá v rejži, nějakou dobu odolává, ale pak ochotně sdělí policii všechny podrobnosti. Zajímavost z tehdejší doby – čeka hlídá pobřeží, v noci je zakázáno vyjíždět na moře. Voli – povídka dosti nechutná, protože se líčí přeprava stáda dvou set volů přímo na palubě lodi. Cesta má trvat jen šestnáct hodin, ale loď zastihne bouře. Kapitán je zjevně neschopný,volové přepravu nezvládají, každou chvíli velí někdo jiný, a stádo se nakonec ocitne v moři, podobně zmizí i jeho majitel, což autor ponechává zcela bez komentáře, takže nevím, zda máme s vraždou sympatizovat či ne. Marie a Mary – ruské lodi šetří petrolejem a tak zapínají signální světla, až když je jiná loď blízko, což se nakonec nevyplatí. Anglický kapitán si z toho dělá hlavu a trapně nechá svou šedou loď přebarvit na černo. Mechanik Salerno – Žitkov patrně četl Vernův román Chancellor. Hořící loď kromě posádky veze skoro 300 cestujících a místo v záchranných člunech pro všechny nestačí. Posádka je plně informována a zbytečně zvědavého cestujícího se kapitán zbaví. Pak se začnou chystat vory a netušící cestující jsou pomalu psychicky zpracováváni. Pod podivnou záminkou jsou vylákáni na vor a teprve potom loď vzplane. Povídku bych řadil k nejlepším z této sbírky. Mechanik Salerno je sice nejstarším členem posádky a hraje dost významnou roli, ale nepochopil jsem, proč se povídka jmenuje po něm. Pod vodou – frajer kapitán, ač nemusí, v přístavu podplouvá ponorkou jinou loď a uvízne i s ponorkou v bahně. Doplatí na to životem on i tři další námořníci. Hned, prosím – v povídce vystupuje levhart. Přiznám se, že po jejím přečtení jsem si nedokázal nic jiného zapamatovat. Nemíním ji číst podruhé, ztráta času. Záhuba – povídka jako by byla předlohou pro Travenův román Loď mrtvých. Od samého počátku se chystá pojišťovací podvod, ale naši dva hrdinové odmítnou tři sta rublů, na což záhy doplatí. Netuší, jak propletené jsou vztahy mezi majitelem lodi, policí a pojišťovacím agentem. Lovec Dmitrij – ruská a norská posádka se dostane do ostrého sporu při lovu tuleňů. Vata – pokud se dopravuje lodí kontraband, vždy se najde někdo,, kdo to vyžvaní na nesprávných místech. Proto jsou žoky s bavlnou označeny různými symboly a jednotlivě se nenápadně každému členu posádky označí za podezřelý jiný balík. Takto se snadno zjistí, kdo je udavač. Pointa vyznívá do ztracena, jméno udavače čtenáři nic neříká. Kompas – stávkokazové vyplouvají proti vůlí stávkujících s parníkem, což hrdinové povídky nepřipustí, a ukradnou z lodi kompas. Černé plachty – hrdina povídky, kozák Hrycko, je při přepadu tureckého pobřeží zajat a prodán do otroctví. Nutno podotknout, že děj povídky se odehrává před 300 lety ode dne napsání. Hrycko se stane otrokem a je prodán na benátskou galéru, kde se stane pasivním účastníkem vzpoury. Saracéni jej předají zpět křesťanům. Samo toto téma by vydalo na román, ale Žitkov je bleskově odvyprávěl na několika desítkách stran. Škoda. Tuto povídku řadím k trojici nejlepších. Poznámka. Tento text jsem psal podle sbírky vydané v Karavaně; připouštím, že zejména ve vlastních jménech mohlo dojít k odlišnostenm, které jsme nemohl postihnout a nemá smysl se k detailům vracet.


knížky z edice

Taliánský marš

Ve svém novém historickém románě se Jaroslav Pechá

více »

Bezhlavý jezdec

Trochu horor, trochu western Další western, který

více »