Zelený děs

obr

autor : Le Fanu Joseph Sheridan

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Smutné konstatování: toto je poslední regulerní svazek edice KOD, dožila se pouhých 37 let. Vše, co bylo vydáno dále v tzv. obnovené edici, už pochází tak trochu z jiného světa. Povídková kniha irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanu In a Glass Darkly spatřila ve své rodné zemi poprvé světlo světa v r. 1872 a sám autor tehdy stěží mohl tušit, že si právě touto knihou natrvalo zajistí čestné místo mezi klasiky žánru trochu nepřesně označovaného jako horror. Ti z čtenářů, kteří snad měli možnost se s ní už seznámit, ať už ve starém českém překladu vydaném kdysi před válkou pod názvem V temném zrcadle, nebo v pozdější zhuštěné, modernější a čtivější úpravě Josefa Voláka z r. 1970 pod názvem Zelený děs (tedy v podobě, kterou vám překládáme i nyní), mohou jistě potvrdit, že ten, kdo si libuje v četbě vyvolávající příjemné mrazení v zádech, ve vyprávění o tajuplných záhadách a nadpřirozených úkazech, si tu přijde určitě ka své. Sugestivně vyprávěné příběhy od úvodního Zeleného děsu přes Pronásledovatele, Soudce Harbottla a Pokoj v hostinci Dragon Volant až po závěrečnou, vůbec nejznámější a v mnoha různých výborech otištěnou Carmillu, která se stala spolu se Stokerovým Draculou prazákladem všech pozdějších, s větším či menším úspěchem obměňovaných a až do dnešních dnů oblíbených upírských příběhů, strhnou čtenáře svou napínsvou zápletkou i přízračnou atmosférou a jejich kouzlo nedokázalo setřít ani sto dvacet let, jež uplynulo od jejich napsání. Některé motivy nám už dnes mohou připadat snad 1 trochu naivní, ale i v tomto trochu starobylém kouzlu tkví jeden z půvabů díla autora, jehož jméno se mezi milovníky strašidelných příběhů stalo už dávno pojmem. Přejeme vám příjemné počtení, i když možná raději ne o půlnoci a v opuštěném domě. Sbírka strašidelných povídek Zelený děs je překladem a ÚPRAVOU krátkého souboru hororů z pera anglického klasika (1819-1873) nazvaného „In a Glass Darkly“ (1872). Upravovatelem byl český spisovatel Josef Volák, který si podobně poradil i se Sheridanovými díly Strýc Silas a Dům u hřbitova… A stojí jistě za pozornost, že albatrosí KOD v případě Zeleného děsu jen a pouze reeditoval publikaci nakladatelství Dialog z roku 1970, která tehdy vyšla jako pátý svazek edice Labyrint… Povídky, které nám anglický autor a český upravovatel předkládají, jsou zajímavé i tím, že se jimi bezpochyby inspiroval Sir Arthur Conan Doyle, když vymýšlel a psal svého Sherlocka Holmese. Jistě, měl i známější vzory. Například Emileho Gaboriaua z Francie. Nebo geniálního Poea… Ale struktura historek doktora Hesselia i jednotlivých „případů“ se holmesovkám opravdu hodně podobá, a to i třeba díky Watsonově vyprávěcí dikci… „Z těch dvou set třiceti víceméně příbuzných případů, k nimž patří i příběh, který jsem nazval Zelený čaj, vybírám i toto vyprávění…“ dočítáme se. Jediné, co si Doyle odpustil, je nadpřirozeno. Nicméně už Hesselius ho ne vždy na scénu uvádí a dělí „případy“ do tří skupin: 1. nemocné nervy, 2. zvláštní souhry okolností, 3. skutečná posedlost silami mimo nás… Titulní story známá i jako Zelený čaj pojednává o přízraku OPICE ponoukají hrdinu ke špatnostem… a muž - neustále pronásledovaný jejím stínem - se nakonec podřeže břitvou. Zůstává pak už jenom na nás, na čtenářích, abychom vše interpretovali. Jak? Jde jen o vylíčení jednoho šílenství a stihomamu? Anebo skutečně o zásah nadpřirozena?? Těsně navazující povídka Pronásledovatel se odehrává roku 1784 a nahrazuje opici přízračnou sovou. A také tady hlavní hrdina hyne - po setkání s tímto nočním ptákem, když je však už i předtím pronásledován hrůzným skřetem. I zde SNAD je možné „přirozené“ vysvětlení, ale pravděpodobnější už se zdá ono okultně animistické. Hrdina třetí prózy Soudce Harbottle je okolo roku 1805 nalezen oběšen, přičemž popravu podle všeho vykonal jakýsi „záhrobní soud posledního odvolání“. „Pokoj v hotelu Dragon Volant“ posloužil jako námět pro televizní hru B. Zelenkové Hostinec U létavého draka a tentokrát se jednoznačně jedná o čistě realistickou a tedy „jen“ dobrodružnou povídku - se silnými detektivními prvky. Z titulního pokoje ve Versailles se „vypařují“ nájemníci, ale to se roku 1815 vysvětlí. Jak? Tajným východem. Ale taky dosavadní sérií vražd, neboť jistý zločinný hrabě tu návštěvníky trávil zvláštním přípravkem, aby je mohl zaživa pohřbívat a olupovat. Příběh byl zfilmován i roku 1981 v irsko-švédské koprodukci. Nu, a závěrečná Carmilla? Je bezpochyby nejznámější povídkou sbírky - a ve své době byla velmi odvážná náznaky lesbického vztahu mezi oběma hrdinkami. Nejmenovaná vypravěčka se na svém zámku ve Štýrsku setkává s titulní Carmillou, kterou však zahlédla u svého lůžka již jako malá holčička! I Carmilla jí - překvapivě - odvypráví sen, ve kterém skutečně hrála tuto úlohu u postele! Ve skutečnosti je však Carmilla hraběnkou Mircallou Karnsteinovou, která je už dávno mrtvá, ale přichází z nedaleké zříceniny jako upírka. Zapříčinila už smrt jisté slečny Rheinfeldové a nyní začíná vysávat i hlavní-nejmenovanou hrdin


knížky z edice

Sandokan

zatím bez textu

více »

Muž a pes

Druhé vydání 1972, 10 000 výtisků. Dobrodružné a o

více »