DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Poselství z vesmíru

o knížce | recenze | obrázky

Sborník povídek SF amerického autora českého původu nezpůsobil příliš velký rozruch. Byl zejména v kruzích blízkých fandomu přijat neobyčejně chladně. Dost mě to překvapilo, protože jsem obdivovatelem tohoto autora již od doby, kdy vydal česky svůj první román – Když ještě žili lidé (City). Proto se pokusím v následujících řádcích shrnout příčiny tohoto jevu. Clifford Simak totiž patří k velmistrům žánru a proto se musím ptát – co víc bychom mohli chtít než sborník jeho nejlepších povídek, vydaných v češtině, tedy v zemi, kde byl v 80. letech po sci-fi takový hlad? První otázka zní – jsou uvedené povídky skutečně výběrem toho nejlepšího? Odpovídám jednoznačně – nejsou. A pokud ano, tak jen některé. Jaká kritéria si editor zvolil, zůstává záhadou. I z povídek, které před tímto datem vyšly v různých časopisech a především fanzínech, by se dala sestavit mnohem lepší sbírka. Namátkou uvedu „Čtyřicáté pokolení“ a „Velký dvorek“; viz stránka o autorovi. Jen tak mimochodem, dovolím si uvést obsah sbírky „Over the River and Through the Woods: The Best Short Fiction of Clifford D. Simak“, vydané nakladatelstvím Tachyon Publications v roce 1996. Porovnejte s naším výběrem: "A Death in the House, The Big Front Yard, Good Night, Mr. James, Dusty Zebra, Neighbor, Over the River and Through the Woods, Construction Shack, The Grotto of the Dancing Deer." Dovolím si jen podotknout, že výběr je shodný ve dvou položkách (Smrt v domě a Soused). Zejména první tři povídky sborníku, ač vůbec nejsou špatné, lze v souvislostech považovat za nevýrazné. Ostatně, měla by platit zásada, že na první pozici sborníku se uvádí některé z lepších děl, ne-li nejlepší, když už ne z jiných důvodů, tak z důvodů reklamních. Druhá otázka zní – jaký je překlad? Nabízí se odpověď, že špatný, ale já bych spíš volil přídomek nešťastný. Překladatel umí velmi dobře anglicky a také velmi dobře česky. Nevím, jak zběhlým je literátem, ale z toho, co čteme, je zřejmé, že nezná jazyk science fiction. Zkusme si jen porovnat, jak přeložil stejnou pasáž on a jak Jindřich Smékal (1935 – 1995), tradiční překladatel žánru (například. Duna). - Šmíd: „Puudly bylo příliš nebezpečné na to, aby ho někdo přechovával.“ - Smékal: „Poodla byla nebezpečná a pro chov vyloženě nevhodná.“ Výraz „Puudly“ si pan Simak vymyslel. Měl na to právo. Jde ale o to, že všechna zvířata jsou v angličtině středního rodu, ale které zvíře má střední rod v češtině? Pan Smékal výraz poněkud počeštil, z „Puudly“ se stala „Poodla“. Rytmus textu se hned změnil, „poodla“ se dá skloňovat atd. a navíc víme, že to byla ONA, protože se bude rozmnožovat. A co víc, zvířata se nepřechovávají, ale chovají… Podívejme se na tuto pasáž: Old Mose Abrams was out hunting cows when he found the alien. He didn't know it was an alien… Pan Šmíd ji přeložil takto: „Starý Mose hledal zaběhlé krávy, když našel tu podivnou věc. Nevěděl, co je to zač…“ Kdysi dávno jsem přeložil tutéž povídku, neoficiálně, pro náš fanzín. Pomohl jsem si přitom ruským překladem, nejsa dokonalým znalcem angličtiny. Dovolím si přesto ocitovat svůj překlad: „Když starý Mose hledal zaběhlé krávy, našel mimozemšťana. Nevěděl, že je to mimozemšťan…“ Problém tkví v tom, že výraz „alien“ se podle slovníku překládá jako cizinec, ovšem pan Šmíd neviděl film téhož jména, takže by věděl, že v kruzích sci-fi tento výraz znamená „vetřelec“, přeneseně také mimozemšťan. Proto stále hovoří „o té věci…“, což spádu textu rozhodně neprospěje. Ale dost rozborů. Škoda, že Albatros tehdy nespolupracoval s fandomem, protože užitečných rad by se mu jistě dostalo hodně. Nakonec si na poslední chvíli vzpomněl na Ivana Adamoviče, který ovšem jedním sloupkem na obálce knihy nic zachránit nemohl. Skutečností je, že přes uvedené výhrady překlad není špatný a knize samotné tolik ublížit nemohl. Třetí otázka – byla kniha vydána vhodnou formou? Tady musím odpovědět kladně. Ano, kniha je vázaná, a vychází v edici KOD, která už vypustila na svět jiná sci-fi díla, jež se naopak setkala s přijetím veskrze kladným, například Světy bez hranic Bertila Martensona. Čtvrtá otázka – neublížily knize ilustrace? Troufám si tvrdit – rozhodně ne, spíše naopak. Obrázky nakreslil pan Rotrekl, a zhostil se svého úkolu velmi dobře a na vysoké úrovni,. Použil perokresby, a když je porovnáte s tím, jak ilustroval svazek 144 Trosečníci v řece meteorů, je zřejmé, že udělal velký krok kupředu. Pátá otázka – je tedy Simak špatným autorem? Tady odpovídám, že rozhodně není a nemůže být. Titul Velmistr žánru nedostane jen tak někdo, i když tady příznivci hlavního proudu asi ohrnou nos. Šestá otázka – nastala vhodná doba k vydání této knihy? Odpovídám, rozhodně ano, ale… Kniha, nemýlím-li se, vyšla na podzim 1989. Všichni víme, co se tehdy odehrálo, a na čtení nějakých knížek nebyl čas. A pak nastala doba volnosti, přišli zcela noví nakladatelé se zcela novými projekty, barevnými obálkami (a mizernými překlady), a Poselství z vesmíru jako kdyby ani neexistovalo. Resumé: Platí – než vydat nevhodný vý