Jasné ráno

obr

autor : O'Dell Scott

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Knih o Indiánech přečetl jistě každý mladý čtenář mnoho - od klasických Cooperových příběhů Kožené punčochy přes mayovky až k románům současných autorů světových i českých. Příběh amerického autora Scotta O'Della Jasné ráno je trochu jiný než ostatní příběhy - popisuje události, které jsou až příliš pravdivé, nevymyšlené, a to, o čem vypráví hrdinka knihy, patnáctiletá navažská dívka Jasné ráno, je věrným obrazem osudu indiánského kmene Navahů v šedesátých letech minulého století. Dlouhé nože - tak říkali Indiáni severoamerickým vojákům podle dlouhých bodáků připevněných na jejich puškách - se objevily v kaňonu de Chelly časně zjara roku 1863. Tehdy přijely jen na běžnou obhlídku terénu. Jasné ráno tehdy netušila, co všechno jí přinese příští rok: že bude spolu se svou kamarádkou Běžící pěnicí unesena Španěly a prodána jako služka do bělošské rodiny ve městě, že sejí podaří dobrodružně uprchnout a že jí při útěku pomůže Vysoký hoch, kterého mlčky považuje za svého budoucího muže. A netušila rovněž, že ji čeká Dlouhý pochod do nehostinné, nezdravé rezervace u Fort Sumneru. Indiáni, vytržení ze svého prostředí a navyklého způsobu života, podléhají apatii. Jasné ráno však jde za svým cílem - chce Vysokého hocha za muže a chce se vrátit do rodného kaňonu. Jasné ráno je dobře vychované indiánské děvče, ale přes veškerou poslušnost umí mít vlastní názor a umí ho prosadit; obdivuje Vysokého hocha, ale umí ho vidět kriticky a dovede ho nenápadně usměrňovat. Je to vlastně moderní žena. Svůj příběh vypráví tak, že se s ní čtenář musí v duchu ztotožnit. Autor tohoto příběhu Scott O'Dell se narodil v Los Angeles v roce 1903, studoval na univerzitě ve Wisconsinu, na Stanfordově univerzitě a na univerzitě v Římě. Byl kameramanem, novinářem, za druhé světové války bojoval v řadách amerického letectva. Po úspěšné kariéře novináře, historika a autora knih pro dospělé začal v roce 1960 psát knihy pro mládež - a hned za svůj první román Ostrov Modrých delfínů získal v roce 1961 Newbery Medal - nejvyšší americké ocenění autorům knih pro děti a mládež - a v roce 1972 obdržel Cenu Hanse Christiana Andersena. (Z anotace ke knize) Útlá knížečka, jejíž desky zapomněli nalakovat. Vyšla v roce 1990, ale při tehdejších nakladatelských lhůtách je zřejmé, že k vydání byla připravována již dlouho před převratem. Jasné ráno je mladá indiánka, jak už ostatně uvedla anotace. Čteme příběh vyprávěný jejími ústy, a je to kniha nelítostná a krutá, a vyznívá v jednoznačnou obžalobu. Kdo poznal okolí místa zmiňovaného v knize jako Four Corners, ví, že je to jen ohromná pustina, v níž se daří jen pouštní vegetaci a zeleň může člověk najít jen na kaktusech. A právě tady, v kaňonu de Chelly, žil kmen Navahů, z něhož pocházela i Jasné ráno. Dnes tato země patří indiánům nadále, je tady zřízen National Monument a jezdí sem turisté. Kaňon si zahrál i ve filmu. Pavoučí skálu, Spider Rock, jste mohli vidět v závěrečných scénách snímku Mackennovo zlato s Omarem Sharifem a Gregory Peckem. Odsud v roce 1863, tedy ještě za války Severu proti Jihu, vyhnaly „dlouhé nože“ všechny indiány, a nejen odsud. Území indiánů Navaho (Navajo) nyní zaujímá takřka šestinu plochy státu Arizona, patří jim i Monument Valley a území kolem přehrady a jezera Powell. Dlouhý pochod byl dlouhý přes 350 mil a vedl do Nového Mexika, na místo právě tak neúrodné jako rodná loviště indiánů. Kdo se ptá po smyslu tohoto počínání, může dostat snad jedinou odpověď. Neodvažuji se zde domýšlet to, co naštěstí americká vojska nedokončila. Indiáni se nakonec směli vrátit zpět na svá území, ale to jistě jen proto, že žádný bílý osadník neprojevil o volné pozemky zájem. O’Dell přidal k líčení Dlouhého pochodu ještě únos indiánských děvčat a pobyt v otroctví, aby zdůraznil moc, kterou si nad domorodými kmeny osobovali nezvaní návštěvníci. K tomu bych chtěl jen podotknout, že popis všech událostí je až těsnopisně zhuštěný, spád děje neuvěřitelně rychlý a vlastně se ani nestačíme seznámit s novým prostředím, nevíme, co je zač paní domu, která tak dobře ovládá indiánské nářečí, a už je Jasné ráno se svými družkami na útěku… Sám pobyt v otroctví by vydal na jednu knihu, Dlouhý pochod na druhou. Poznáváme i něco ze života indiánů, i když rozhodně méně, než v kouzelném příběhu Malý Velký Muž Thomase Bergera. Navahové však nebyli tupými divochy, protože se zabývali chovem dobytka i zemědělstvím, a snad jen rodinné tradice zabránily tomu, aby se jim vedlo lépe. Z knihy lze jasně poznat, že tím, kdo dokáže celý kmen uživit, jsou především ženy, zatímco muži jen tu a tam odejdou na lov, a pak se sejdou a žvaní a žvaní. A muži žvaní i tehdy, když je potřeba jednat. Typickou ukázkou této vlastnosti je útěk Vysokého hocha z vězení; stačí mu, že se vrátí k rodině a nají se, rozhodnutí o dalším útěku mu Jasné ráno musí doslova vnutit. Z „Dlouhých nožů“ nepoznáme osobně vůbec nikoho, Jasné ráno o nich hovoří jako o odlidštěných strojích, které mocí prosazují vůli někoho jiného, a je zjevné, jak jimi pohrdá. Nikdo


knížky z edice

Pušky a holubi

Je podzim roku 1919... Jsme v malém hornickém měst

více »

Robinson Crusoe

První vydání 1958, 25 000 výtisků, brožovaná se čt

více »