DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

Osamělé stádo

o knížce | recenze | obrázky

„Byly to tehdy pro koně i muže bezstarostné časy. Nebe bylo vysoké a vítr vanul od rána do večera a my dva jsme rozvážet dopisy." Tak vzpomíná spisovatel na jedno z mála šťastných údobí svého života, na léta strávená v argentinské pampě s klisnou Bajkou, o nichž jedná tato kniha. Günther Weisenborn začínal svou literární dráhu v Německu po první světové válce mezi pokrokovými spisovateli a dramatiky, mezi něž se sám úspěšně zařadil svým protiválečným dramatem Ponorka S 4. Jeho literární úspěchy však skončily s nástupem fašismu. Tehdy odjel do Argentiny a hitlerovská léta pak strávil částečně v emigraci, částečně doma v ilegální činnosti a částečně ve vězení, z něhož ho posléze vysvobodila Rudá armáda. Až do konce života nepřestal bojovat a přednášet proti válce a za mír. Zemřel roku 1969 v Berlíně. Osamělé stádo je kniha o volnosti, psaná ve vzpomínce na dobrodružství mládí v chmurných dobách, kdy volnost byla už pouhým snem. Drsní muži, kteří ženou stádo přes pampu, mají své zákony cti. To se jeví v jejich vyprávěních u večerních ohňů, kdy se po celodenní únavě osvěžují dobrodružnými příběhy svého rušného života. Autor přebírá jejich málomluvný neozdobný sloh, který je však v líčeni strhujících dějů tím působivější. Weisenbornovo výjimečně vyprávěčské uměni a dokonalá znalost prostředí, o kterém píše, v němž žil s gauči a jejich zvířaty, sdílel jejich starosti i nepohodli kočovného života, to vše se spojuje v neobvyklý celek mistrovského díla s dobrodružnou tematikou. Weisenbornovo dílo je v jeho vlasti znovuobjevováno po létech zapomenutí. U nás je zatím neznámé; i pro naše čtenáře bude pravděpodobně objevem.