Ledové moře

obr

autor : Friedrich Herbert

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Píše se. rok 1596. Severní nizozemské provincie, které se vymanily ze španélské nadvlády, vzkvétají hospodářsky a rozšiřují své obchodní styky se světem. Je to doba velkých námořních cest, doba, kdy ve světě je ještě co objevovat. Město Amsterodam vypravuje pod velením zkušeného lodivoda Willema Barentse dva koráby, Ledové moře a Amstelredam, jejichž úkolem je nalézt novou cestu do Číny a Japonska - severní cestu, která by podstatně zkrátila plavbu do těchto zemí a umožnila další rozvoj obchodu. Barentsova výprava objeví neznámé ostrovy na severu - Medvědí ostrov a Špicberky - a pak se rozdělí. Kapitán van Rijp hledá cestu přes pól, kapitán Heemskerck a Barents kolem ostrova Nová země. Ledové moře dopluje k východním břehům Nové země, avšak příchod zimy znemožní další plavbu a posádka, jejímž členem je i čtrnáctiletý plavčík Jan Hillebrants, je donucena za mimořádně těžkých podmínek přezimovat na ostrově. Koráb se však ani počátkem příštího léta z ledového zajetí neuvolní a námořníci se musí vydat na zpáteční cestu ve dvou otevřených člunech a překonat při tom nepředstavitelné obtíže. Barentsova plavba nesplnila cíl obchodní, splnila však svůj cíl vědecký - Barents zmapoval nově objevené ostrovy i pobřeží Nové země a změřil hloubku moře, kudy se plavil. Jeho mapa sloužila mnoha generacím námořníků, kteří se vydávali do těchto končin. Ledové moře není jen poutavý dokument o životě muže, který se tak významně zapsal do dějin geografie, a není to jen dobrodružný příběh o odvaze dávných mořeplavců a objevitelů. Je to oslava houževnatosti, solidarity a obětavosti prostých lidí. A především kniha o věčné touze člověka objevovat a poznávat nové světy. Znovu objevné plavby Tak tady máme další objevnou cestu, tentokrát končí 16. století a na řadě je opět hledání kratší cesty do Asie. Úvodem bych hned podotkl, že Friedrich Herbert, to není žádný Čukovskij. Pokud opět očekáváte lehkou četbu s takřka holými větami a s naivním popisem událostí, tak jste vedle. Toto je takřka psychologický román s velkým počtem jednajících osob, s několika dějovými rovinami a spoustou přechodů mezi realitou, minulostí a vysněnou budoucností. Jednodušší čtenář knihu odloží po 50 stranách, protože pořád neví, oč jde, a teprve zhruba na sté straně kniha začíná mít trochu spád. Na rozdíl od výše zmíněného Čukovského se tentokrát jedná o skutečný román, ale autor bohužel nemá žádnou hlavní postavu a pokusil se nahlédnout do tehdejšího světa prostřednictvím půltuctu osob, čímž děj poněkud rozmělnil a učinil nepřehledným. Tady bych spíš porovnával s Jiřím Hronkem a jeho knihou Zlato na Espaňole (KOD 48). Tam se vše vypráví z hlediska plavčíka, děj je sevřený, ostatní postavy, ač důležité, jsou epizodní. I zde máme plavčíka, Jana Hillebrants, ale právě tak tu máme Willema Barentse, který řeší své rodinné i služební problémy, ale i kapitána Heemskercka a bocmana Dunckera, kteří také mají své vnitřní problémy a i těmi je třeba se zabývat. Z toho plyne jediné – tato kniha nikdy nebyla určena dětem a dětský čtenář, zejména poněkud mladšího věku, s ní bude mít velké potíže. Jsem přesvědčen, že by bylo mnohem lepší pro čtenáře sledovat všechny ty dramatické události z pohledu jediného člověka, což by ovšem znamenalo napsat román v první osobě. Bohužel, nestalo se, a čtenářova pozornost musí těkat chvíli sem, chvíli tam, průběžně přecházet z přítomnosti do minulosti a zpět. Nejsou to ale pohledy nezajímavé, protože se leccos dovíme o financování takovýchto plaveb a celkem dobře pochopíme, proč svět nebyl objeven dřív – protože nikdo nechtěl cesty do neznáma platit. Nakonec se našli v Holandsku kupci, kteří se rozhodli proniknout do Číny nejrůznějšími cestami, a Barentsovi svěřili tu severní. Ale i když se dověděli, že jeho loď Ledové moře je nezvěstná, nehnuli ani prstem pro to, aby se jej pokusili nalézt. Další loď totiž do Číny proplula klasickou cestou a zisk z této jediné plavby desetinásobně převýšil náklady i na ostatní výpravy; proč tedy někoho hledat. Dost to kontrastuje s tím, že nešťastní ztroskotanci měli takový smysl pro povinnost, že se táhli v člunech se zcela nepotřebným kupeckým zbožím, aby snížili ztrátu na minimum… Mimochodem, autor v knize popisuje jednu z nejdramatičtějších objevných plaveb. Výprava plula mořem, které dnes nese Barentsovo jméno. Původní pokyn zněl – pokusit se za každou cenu proplout do Číny severní cestou. Z dnešního hlediska myšlenka velmi naivní, tenkrát tomu bylo jinak, protože sám slavný Mercator si vybájil v okolí severního pólu čtyři pevniny, mezi nimiž lze nalézt volné nezamrzající moře. Teprve Barents nakreslil správnou mapu této oblasti a docela dobře odhadl vzdálenost, kterou by bylo nutné kolem severního pobřeží Sibiře plout, aby výprava dorazila do Anianské úžiny (dnes Beringův průliv). Barents objevil Medvědí ostrov a Špicberky, protože je při plavbě na sever nemohl minout. Pak mu ale cestu zatarasily ledy. Nutno dodat, že nikdo tehdy nechápal, proč je moře až ke Špicberkům volné, zatímco u břehů Nové


knížky z edice

Robinson Crusoe

První vydání 1958, 25 000 výtisků, brožovaná se čt

více »

V zajetí Vikingů

Historický román mladé norské autorky Torill Hauge

více »