Zima v kaňonu

obr

autor : Morey Walt

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Hrdinou Zimy v kaňonu, knihy současného amerického spisovatele Walta Moreyho, je patnáctiletý chlapec Petr Grayson, který se při havárii letadla octne sám a bez pomoci v opuštěném podhůří Skalistých hor. K smrti vyhladovělý najde nakonec útulek u samotáře Omara, starousedlíka a jediného obyvatele překrásného kaňonu. Omar tu prožil na padesát let svého života a zamiloval si především kouzelnou přírodu s panenským lesem. Tomuto lesu však hrozí velké nebezpečí: Zemská dřevařská společnost tu chce začít kácet metodou holoseče, a to by tento neposkvrněný kout proměnilo v pustinu. Omar nejdřív Petra nevítá zvlášť vlidně: jednak mu není milé, že vpadl do jeho samoty, ale hlavně má podezření, že Petr patří k oněm lidem od Zemské dřevařské, kteří si krajinu přišli obhlížet, aby ji zpustošili ve jménu hrabivosti a snadného zisku. Když však Omar pozná, že tomu tak není, stane se Petrovi pravým kamarádem, rádcem a nezištným učitelem, který chlapci ony nechtěné dlouhé zimní prázdniny v kaňonu, odkud není do jara úniku, promění v překrásné dobrodružství. A toto dobrodružství poznamená Petrův charakter na celý život. O tom, jak se Petr stává bojovníkem za záchranu lesa a uvědomělým strážcem životního prostředí a nepřítelem bezohledně ziskuchtivé dřevařské společnosti, a o řadě dramatických okamžiků v životě v kaňonu si přečteme již v Moreyho knížce. A navíc si při četbě uvědomíme, že již i v mladém věku se můžeme stát platnými a účinnými pomocníky dospělých v jejich boji za záchranu toho nejvzácnějšího, co nám země nabízí: přírody, našeho společného zdroje bohatství a zdraví, Národní park Olympic patří k nejzajímavějším v celých USA. Najdeme zde kouzelné hory, hluboké pralesy, divoká pobřeží. Podařilo se mi jej navštívit v roce 2003 a velice jsem litoval, že jsem zde mohl být pouze jediný den. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že území parku má velmi zajímavou dislokaci. Zahrnuje zhruba kruhovou oblast o průměru ca 100 km kolem masivu Olympic, a pak úzký pruh země kolem pobřeží Tichého oceánu. Mezi tím existuje oblast, která do národního parku nepatří. Bylo mi to vysvětleno, že tuto anomálii si prosadily dřevařské společnosti, aby mohly bez potíží těžit dřevo. jak se jim zachce. A že jsou zde lesy úžasné, tolik stromů vedle sebe se skutečně hned tak nevidí, ale daly se spatřit i jizvy v krajině, a také jsme potkali několik závodů, v nichž mí zkušení oko rozpoznalo celulosky. Ač je to divné, právě těžba dřeva je v druhém plánu knihy Walta Moreye Zima v kaňonu. Na prvním místě je samozřejmě dobrodružství, odehrávající se v současnosti (podle copyrightu byla kniha poprvé vydána v roce 1972). Syn bohatého průmyslníka Petr Grayson přežije letecké neštěstí a octne se sám a bez prostředků v údolí, ze kterého není úniku. Za zázrak se dá považovat, že v témže údolí už celých padesát let žije Omar Pickett. Svérázný stařík i patnáctiletý mladík mají zprvu na společný život odlišné názory, ale po řadě nedorozumění si najdou k sobě cestu. Z jistých náznaků se dovídáme, že se vše odehrává v lesích v povodí Snake River. Tato velká řeka pramení ve Wyomingu v Yellowstonském národním parku, teče na jih pod nádherným pohořím Grand Teton a pak se stáčí k západu, protéká státy Idaho a Oregon a vlévá se do řeky Columbie. Mimochodem, i tuto řeku jsem měl možnost vidět na vlastní oči, nedaleko kontinentálního rozvodí v Yellowstonu. Vše od tohoto místa na východ už teče do Atlantského oceánu, ale Snake River unáší své vody k západu. Pokud by se jednalo o tuto řeku, je dějisštěm románu patrně stát Idaho. Pekelný kaňon se na mapách jen velmi těžko dohledává. Omarův kaňon a Železný potok, jak tvrdí autor, však neexistují. Encyklopedia Wikipedia tvrdí toto: Hells Canyon is je vytvořen tokem Snake River. Začíná 90 miles (145 km) jižně od Lewistonu atd. Přímý odkaz na kaňon však je nefunkční. Dobře víme, že v USA existují různé stupně ochrany přírody, ale tam, kde žádná není, se nic nemůže cítit v bezpečí. Zatímco v národním parku si člověk může málem sáhnout na jelena nebo, má-li dobré nervy, na bizona nebo grizzlyho, táž zvířata, pokud hranice národního parku překročí, jsou v bezprostředním ohrožení života. Každý farmář má pušku. A každý lesník má pilu. Mimochodem, existuje teorie, podle které všechna velká stáda zvěře na naší planetě vyhubil člověk, s výjimkou Afriky. Tam člověk vznikl a zvířata se s ním naučila žít a věděla, že je to predátor a že je mu dobré jít z cesty., ve všech dalších světadílech je člověk vlastně vetřelcem, a lov byl tedy neobyčejně snadný. Proč mohl u nás pračlověk ulovit mamuta? Protože mamut nevěděl, že se ho má bát, a když zjistil, oč jde, bylo už pozdě na to, aby přežil a předal dál tuto zkušenost ve svých genech… Proto patrně nebyl žádný problém, aby si Omar ochočil jelena Billa, právě tak jako sovu Šalamouna nebo kunu Kuňku (zvláštní jméno pro šelmičku). Když se jde do přírody, mají se lidé chovat co nejhlasitěji, aby o nich zvířata věděla a nelekla se jich. Jen losům prý je třeba jít z cesty, pokud jsou v říji, osta


knížky z edice

Bezhlavý jezdec

Trochu horor, trochu western Další western, který

více »

Tecumseh I. - IV.

116. svazek edice KOD je svým rozsahem oatrně nejv

více »