Tajfun a jiné povídky

obr

autor : Conrad Joseph

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

„Bylo nesnadné pochopit, co vlastně, pro všechno na světě, přimělo onoho převzorného kupeckého synka z Belfastu utéci na moře. Přesto právě tohle ve svých patnácti letech provedl." To říká autor Tajfunu o všedně vyhlížejícím kapitánu Thomasu MacWhirrovi, o jehož neústupnou a mlčenlivou tvář se rozbíjí tichomořský orkán. S nepatrnou obměnou by však bylo možno stejnou otázku klást nad osudy vyprávěče, Josepha Conrada, třebaže jeho skutečně a celé jméno znělo Teodor Józef Konrad Nalecz Korzeniowski a třebaže neprchal na moře z přístavního Belfastu, ale složitější a delší cestou z rodného Polska. By1 to jen útěk před dožívajícím carismem, anebo převládla touha po oceánech, láska k moři, odevzdání se vlnám a dlouhým plavbám? Vše, co později o životě na mořích napsal, poznal tak zblízka, jak se málokterému autorovi podaří; od uvazování prvého plavčického síťového lůžka, na něž vzpomíná hrdina jeho povídky Hostinec U dvou čarodljnic, až po všední i nevšední starosti námořních důstojníků a kapitánů. Jako by neobyčejné nadání umožnilo Josephu Conradovi žít několik životů: vymanil se z vyhnanecké bídy, vyspěl na moři tak, že měl jako kapitán svěřeny lodi na dálných plavbách, dokonale ovládl jazyk svého životního prostředí. Nezapomněl na Polsko (a Polsko dodnes nezapomíná na Conrada, považuje ho dodnes i za svého autora), ale zároveň jako spisovatel dokázal ono neuvěřitelně - ohromil anglické čtenáře dokonalostí vyprávěčského umění v jazyku, jenž nebyl jeho rodnou řečí, vytvořil mistrovská díla o moři - o tom moři, na něž si tou dobou Británie činila bezmála výhradní právo - a napsal je tak, že ani anglická literatura ho nemohla nezařadit mezi čelné představitele své moderní prózy. (Z anotace na zadní straně desek) Opět Joseph Conrad a opět povídky Toto je druhý výbor z díla Josepha Conrada, s kterým se v KOD setkáváme, a bohužel naposledy. Vůbec v celé edici najdeme jen málo povídkových sborníků nebo antologií, přičemž je známo, že mistrovsky napsaná povídka dokáže na čtenáře často zapůsobit mnohem lépe než dlouhý a dějem nabitý román. Povídka vyžaduje jiný styl, jasnou a stručnou myšlenku, dokonalé zpracování. Asi tak, jak to dokázal pan Joseph Conrad. Potvora – zajímavá, ale možná až krutá povídka. Hlavním hrdinou kupodivu není člověk, ale loď. Nese záhadné jméno – Apsova rodina. Prvních pět stran povídky je cvelice záhadných a osobně jsem se domníval, že jde o slátaninu nesourodých textů, jaké občas uniknou grafomanovi. Teprve po přečtení celé povídky jsem se vrátil na začátek a přečetl si jej znovu, abych pochopil, že tu logika je, kterou ovšem chápe jen člověk, který zná souvislosti. Apsova rodina je totiž lodí velice svéráznou a na každé plavbě něco vyvede. Ví se o ní, že si dělá co chce a obvykle proti vůli kapitána i posádky. Tam tomu je i na popisované plavbě. Velice bych ale vyčetl autorovi, že nechal zahynout tu nejnevinnější osobu na palubě, pokud ovšem nenapsal tuhle povídku podle skutečné události, což se vyloučit nedá. Černý důstojník – hrdinou této povídky je záhadný důstojník, velice nápadný svými černými vousy a vlasy. Na tom by nebylo zas až tak moc zvláštního, ale onen důstojník se občas chová velice záhadně a ještě záhadněji během plavby onemocní tak vážně, že prakticky odmítá vycházet na palubu. On, ač zdráv, to ovšem dělá z důvodů sebezáchovných. Podařilo se mu totiž ztratit barvičku na vlasy, a výslovně si nepřeje, aby jej někdo viděl s šedými vlasy a vousy. Ohrozilo by to jeho pověst i jeho zaměstnání. Nu, byly jiné doby a jiná kritéria pro nábor pracovníků. Laguna – tato povídka se trochu vymyká z kontextu prvních dvou. Místem děje není plachetnice, ale tropický prales kdesi v Malajsku, a pokud se zde setkáme s lodí, pak je to malý člun na říční deltě. Setkáváme se zde s poněkud nepříjemným domorodcem, který očekává od bílého návštěvníka léky. Ten ovšem nevěděl, že je má s sebou přivézt, a tak do domorodcova domu vstupuje smrt. A tak ve zbytku povídky sledujeme vyprávění, Arsat se svěřuje návštěvníkovi se svým životním osudem. Hostinec U dvou čarodějnic – Tato povídka je velice dobře napsaný horror, pravda, poněkud rozvláčně, protože se do děje dostáváme, jak je ostatně u Conrada obvyklé, pomalu a nenápadně. On ten děj ostatně není tak složitý, důležitější je celá pochmurná atmosféra, tajemná krajina, svérázné osoby, a navíc vnitřní hlas, který hlavního hrdinu doslova láká, aby přišel na místo činu, a současně ho varuje. S mořem je tu spojitost pouze náhodná, protože vše se odehrává na souši, hrdinou je ovšem námořník, který jde na pevninu s jistým posláním, a druhý námořník, jeho přítel, uposlechnuv svého vnitřního hlasu, kráčí druhý den v jeho šlépějích.A tak se nakonec nocuje v podezřelém hostinci za noci, v níž by člověk psa ven nevyhnal, v arcibiskupském pokoji, kde se hlas přítele ozývá nejsilněji. Člověk by zkusil vlézt do postele a usnout, což by se mu patrně podařilo, ne tak náš hrdina, který prohledá pokoj a nakonec nalezne mrtvé tělo svého přítele. Záhadou však je, jak jeho přítel


knížky z edice

Odysea kapitána Blooda

Kniha vyšla celkem dvakrát. První vydání 1962 - 20

více »

Krásná Amaranta

Přeneste se dnes námi do kouzelného přímořského kr

více »