Město malomocného krále

obr

autor : Salgari Emilio

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Kniha vyšla v prvním vydání v roce 1974, a papírenský pánbůh ji obdařil bílým bezdřevým papírem, na omak až příliš leštěným, a hlavně s nízkou gramáží, tipuji tak 50 g/m2. Má sice průměrných 200 stran, ale je to jinak snad nejútlejší svazek v edici. Po druhé vyšla tato kniha pod samostatným číslem v obnovené edici, a já se marně ptám – proč. Jako v šestákovém románu Píše se rok 1974 a v KOD vychází znovu Emilio Salgari. Přiznám se, že jsem zatím nečetl žádné jeho další dílo, ale pokud je toto typická ukázka jeho tvorby, pak se děsím toho, jak vypadají ty ostatní. Redakce si přece tolik dává záležet na literární i jazykové kvalitě díla, a nyní přichází román, který možná mohl ohromit čtenáře na začátku 20. století, ale ne o sedmdesát let později. Fabulační schopnosti Salgariho jsou mizivé. Nevadilo by, že rozluštění příběhu zná čtenář předem, ostatně prozradí mu je už anotace na zadní straně desek. Jde o jednající osoby. Staly se z nich figurky neschopné samostatného uvažování, schematicky jednotvárné loutky, za jejichž provázky tahá autor, který sám neví, co od nich vlastně chce. Především je třeba se přesunout do Thajska na konci 19. století, tedy přesněji do Siamu. Tato země je despotickou monarchií a král je typický orientální vládce, který za každé provinění šmahem vysloví rozsudek smrti nebo v lepším případě vyhnanství, přičemž neváhá naslouchat různým našeptávačům. Tím našeptávačem je zde muž se zajímavou profesí, totiž kat, který dostal košem od dcery generála Lakon-taye, a začíná kout pikle, jak by se za projevené příkoří pomstil. Generál Lakon-tay, do jehož sféry vlivu spadají bílí sloni, projeví podivuhodnou pasivitu, když mu umírá jeden slon za druhým. Teprve na mrtvolou sedmého slova mu kdosi vnukne, že smrt nebyla přirozená, a vzápětí následuje druhá myšlenka. Kdosi se mi mstí! Kdo jen to může být? Nikdo jiný než odmítnutý nápadník! Nu, a hra je rozehrána. Lstivý kat namluví králi, že je třeba najít zlatý bodec na slony v dalekém městě, a tam je třeba vyslat toho, kdo smrt bílých slonů zavinil. Ale Lakon-Tayova dcera, sličná Len-Pra, se rozhodne doprovázet svého otce, takže kat Mien-Ming protáhne obličej, neboť jeho potenciální manželka mu prchá, a navíc je tu bílý lékař Roberto Galeno, pro nějž se v srdci generálovy dcery najde místo. Takto bych mohl pokračovat dál a dál, protože cesta k městu malomocného krále je dlouhá a leccos se může přihodit. Nás však musí zajímat, že doktor je vášnivým lovcem, takže střílí na vše, co vidí, že kat sežene bandu domorodých gangsterů, která s neštítí ničeho, a že Salgari seslal na naše hrdiny snad všechna myslitelná nebezpečí, přičemž zcela mizí hlavní záměr výpravy a kniha se rozmělňuje v dílčích dobrodružstvích. K tomu je třeba tak trochu zapochybovat o existenci několika zvířecích druhů. Je tady především smějící se opice, jeden a půl metru vysoká, která se každému člověku hned sápe po rukách, a když ho chytí, tak ho rozdrtí a roztrhá na kusy. Další druh opice, thu-vak, je šeredný, a každého člověka porazí na zem. Opici stačí, když takto projeví převahu na člověkem, a pokojným krokem odejde. Asijský les je tak hojně osídlen tukany, že jejich hlas se používá jako signál. Vůbec by to nevadilo, kdyby tito ptáci neobývali výhradně Jižní Ameriku. Na jiném místě narazíme pro změnu na hroznýše, ale i tady bychom se měli ptát, jak tento had přeplaval Tichý oceán, když už mu amazonský prales byl těsný. K tomu je nutné dodat, že ve změteném ději se záhy čtenář přestane orientovat a velmi brzy přestane vědět, kdo je kdo. Ostatně ono to příliš nevadí. Na samotné město malomocného krále připadá asi 10 stran, autora to už nebavilo, a tak knihu velmi rychle ukončil. K tomu bych podotkl, že v popisu města jsem vytušil Angor Vat, ale jistotu mít nebudu. Vím jen, že jsem pocítil značnou úlevu, když jsem četl epilog, který měl naštěstí jen tři odstavce.


knížky z edice

Létající třída

Jméno Ericha Kästnera je našim mladým čtenářům vel

více »

Bílý Tesák

Druhé vydání 1957, 30 000 výtisků, v prakticky ste

více »