Dobrodružství Huckleberryho Finna

obr

autor : Mark Twain

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Toto „základní dílo americké literatury“ navazuje na Dobrodružství Toma Sawyera (1876), kde se uličník Huck a Tom proslavili nalezením pokladu. I díky tomu je Tom nyní adoptován vdovou Souhlasovou. Ta má sestru, slečnu Watsonovou, která chlapce nábožensky vzdělává a také jinak jej chce vychovávat. Ale to se Huckovi nelíbí. Avšak teprve když ho odvleče jeho vlastní otec-alkoholik, předstírá raději smrt - i když se ve skutečnosti skryje na nedalekém říčním ostrově. Tam potká uprchlého otroka slečny Watsonové. Chce s ním po řekách Mississippi a Ohio doplout do svobodných severních států USA (jsme v čase dlouho před válkou Severu proti Jihu), jenže v mlze minou přítok a doplují až do centra otrokářského Jihu. Jsou navíc podvedeni dvěma muži, a ti otroka vydají spravedlnosti. Huckleberry ho nakonec osvobodí jen díky pomoci Toma Sawyera, který si pro změnu vypomáhá svými oblíbenými dobrodružnými knížkami. Román je ovšem z roku 1884, a tak ty své oblíbené mezi nimi nejspíš nenajdete. „Mrtvý“ Huckleberry (=Borůvka) vystupuje pod jmény George Peters a George Jackson, ale taky jako Sára Williamsová a dokonce i v roli svého přítele Toma. Román začal Mark Twain dokončovat roku 1883, ale po sedmiletém přerušení práce. Na výsledek už čekalo na 40 000 subskribentů nadšených Dobrodružstvím Toma Sawyera a Mark Twain dílo vydal jako první produkt vlastního nakladatelství. Roku 1893 knihu do češtiny přeložil Karel Ladislav Kukla pod titulem Dobrodružství tuláka Finna, roku 1900 vyšla jako Dobrodružství Frantíka Finna, roku 1935 jako Dobrodružství Hucka Finna a TAKTO, v překladu Františka Gela, poprvé roku 1953. Zpracoval Ivo fencl Na americký jih za svobodou Jsme znovu u Mississippi a opět nás tam pozval pan Mark Twain. Oba svazky na sebe bezprostředně navazují, i když si pamatuji, že mezi jejich nákupem uplynul přesně jeden rok. Ale možná je to jinak. Tentokrát je hlavním hrdinou zcela jiný hoch než byl Tom Sawyer, poněkud více nezvedený a trochu samorostlý. Ostatně kdo četl svazek 12, ví, o čem mluvím, Huckleberry je snad nejlepší autorova postava (pravda, nečetl jsem od něj všechno). Aniž to čtenář tuší, je znovu sycen informacemi o tom, jak se žilo v první polovině 19. století, jak lidé smýšleli a v co věřili. Mark Twain napsal svou knihu až po zrušení otroctví, ale předsudky americké společnosti vůči černé rase, jak známo, existují dodnes. A to přesto, že velká část amerických reprezentantů na olympijských hrách je černé pleti a prakticky každý soudce v americkém filmu je rovněž černoch. Omlouvám se, že nepoužívám módní slovo Afroameričan, ale já jsem v tomto ohledu běloch a teprve až potom nějaký Evropan. Nu, a najednou je druhým hlavním hrdinou románu - skutečný černoch, a to ještě černoch na útěku. A co hůř, Jim je hrdinou kladným, člověku nezývá, než mu fandit, aby se z okovů dostal. Přiznám se, že jako dítě jsem spíš vnímal okolní reálie a drobné epizody, které se na hlavní linii románu namotávají, tehdy mi prostě nějak nedošla hrůznost postavení člověka, který ve svobodné společnosti není svoboden. Navíc mi chyběla znalost amerických dějin, které se u nás na základní škole vyučovaly jen letmo a končily u Kryštofa Kolumba, a na střední škole se o dějepisu nedalo hovořit (nestudoval jsme gymnasium). Z tohoto titulu kniha musela daleko víc oslovit českého dospělého čtenáře než dětského, i když chlapec si tam hezké věci také najde. Celý děj by se dal rozdělit od tří velikých epizod. První část popisuje Huckovy osudy od okamžiku, kdy se ho ujme slečna Watsonová, přes setkání s otcem opilcem, Huckův únos až po útěk na voru společně s Jimem. Druhá nejdelší část, popsuje cestu po řece Mississippi až na daleký jih. Třetí část mi nyní připadá, že je přidána tak trochu uměle, jde totiž o další setkání s Tomem Sawyerem a skutečné vysvobozování Jima z vězení, což je dřevěná kůlna. Popsaných epizod je nepočítaně, některé třeba vůbec nesouvisí s hlavní dějovou linií a vydaly by na samostatnou povídku či román - jde například o krevní mstu mezi rodinami Shepherdsonových a Grangerfordových. Zajímaví jsou také oba podvodníci, vévoda a král, které jsem co by dítě rovněž nebral, a opět si myslím, že ubrali zbytečně velkou část románu, až ke svému neslavnému konci. Dobové reálie za ta léta vyčichly a komu dnes něco řekne jméno Edmund Kean? Naopak za vynikající považuji kapitoly týkající se Huckova pobytu ve srubu s jeho vlastním otcem (kdykoli ztropil ve městě výtržnost, byl zavřený) a následný útěk s inscenací vraždy, setkání s Jimem a Huckova cesta na výzvědy do města ("Napodobujete děvče uboze."). Nu, projet na voru a bez peněz několik tisíc kilometrů na obrovské řece, k tomu bylo potřeba velkého štěstí. Ale Huck a Jim tohle štěstí měli, protože Mark Twain potřeboval dopravit tam, kam je dopravil. A tak společně sledujeme velkou řeku až někam na jih do státu Mississippi, a víme, že na ní byl docela čilý ruch. Parník byl tenkrát skutečně asi jediným dopravním prostředkem, kterým se lidé mohli dopravit na velké vzdálenosti, a Američan


knížky z edice

Salvator I. - II.

Romány Alexandra Dumase poskytují čtenáři vždy zno

více »

Tajemství pytlácké jeskyně

Sovětského spisovatele Vjačeslava Palmana (který p

více »