Plutonie

obr

autor : Obručev Vladimír Afanasjevič

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Fantastická cesta Zařazení této knihy do edice KOD je sporné, ale to nastává patrně u všech vědecko-fantastických příběhů. Skutečností je, že Albatros speciální edici pro sci-fi už nemá a do roku 1990 už mít nebude, a tak podle nálady redakce sci-fi knihy občas upadnou do Karavany, občas do KOD (mimo edice se přece nesluší nic vydávat…). A tak tady máme Plutonii. Četl jsem ji už jako dítě, vypůjčenou a narychlo, což znamená, že jsem vzácný svazek musel vrátit spolužákovi do druhého dne. Co, četl – já ji hltal! Bylo to krátce poté, co světem proběhl Zemanův film Cesta do pravěku (námětově si jsou obě díla velice blízká) a co jsem se poprvé seznámil s pravěkými zvířaty v podání Josefa Augusty a Zdeňka Buriana (Hlubinami pravěku; tuto knihu dodnes nemám, tehdy bylo 65 Kč za knihu skutečně velmi mnoho, byl to celodenní plat mého otce). Obručev se na našem trhu představil dvěma knihami s námětem cesty do pravěku, ale ta druhá, Země Sannikovova, zdaleka nedosáhla věhlasu ani kvalit Plutonie. Zatímco zeman se ve svém filmu vůbec nezabývá technickými detaily svého pravěkého světa, cestu časem bere jako samozřejmost, Obručev má snahu vše vysvětlit přirozeným způsobem, a tak dává vzniknout ohromné dutině uvnitř země. On i čtenář vědí, že je to naprostý nesmysl, ale když už spolu začali hrát tuto hru, je třeba ji dohrát až do konce. Protože do této dutiny, osvětlené žhavým zemským jádrem, pronikal život z povrchu planety, setkávám se s vymřelou čtvrtohorní, třetihorní i druhohorní faunou. To je vlastně jádrem i posláním celé knihy – seznámit čtenáře s předvěkým životem. Děje se tak pomocí šesti dosti schematických postav, každá má jinou odbornost a v knize má i jiný úkol. Proto jsem se zpočátku na autora vlastně zlobil, že zavlekl do knihy zbytečně šest lidí, když v cestě pokračují jen čtyři. Ale i ti dva, co čekali na hranici světů, dostali svůj konkrétní úkol, takže dialogové okno rámce knihy dokonale zapadli. Poučení je čtenáři podáváno v malých dávkách, zato nepřetržitě, a to nejen z oboru paleontologie, ale i geologie, takže se lze dovědět leccos o geologickém složení krajiny, ale hlavně o vulkanické činnosti. Speciálně pyroklastické mračno je popsáno věrohodně, až člověka mrazí. Zde také zažívají naši cestovatelé přece jen nějaké to dobrodružství, které je trochu věrohodné. Bohužel metrové mravence nelze brát příliš vážně, i když problémy, které tento druh způsobil dokáže zabrat dobře 40 stran knihy. K lepším částem knihy patří také setkání s pravěkým člověkem, a autor také docela šikovně zametl celou Plutonii pod koberec, když nechal výsledky .výpravy rekvírovat rakouským křižníkem. A ještě slovo k ilustracím – opět Zdeněk Burian a v nejlepší formě. Bohužel, maličké reprodukce nedají jeho obrázkům příliš vyniknout, k čemuž se připojuje bídný tisk a nekvalitní dřevitý papír. Ach jo. Navíc redakce jaksi zapomněla, že v prvním vydání bylo připojeno osm barevných příloh…


knížky z edice

Lovec kuguárů

Kdo z kluků aspoň někdy nezatoužil stát se lovcem,

více »

Poslední plavba kpt. Lapérouse

Znovu kolem světa Redakce v roce 1956 určitě nebyl

více »