Zločin na Zlenicích hradě l. p. 1318

obr

autor : Šimáček Radovan

rok vydání : 0

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Píše se rok 1318, v Čechách vládne Jan Lucemburský a zem je rozdírána ustavičnými spory mezi králem, šlechtou a městy. Vznešení páínové se sešli k přátelskému posezení, aby se pokusili tyto nekonečné spory mezi sebou urovnat. Jeden z pánů je ale zavražděn, druhý obviněn z vraždy. Přichází středověký detektiv, pan Petr Ptáček, a ujímá se vyšetřování. Středověká detektivka Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije nit. Tak, teď si můžete myslet, že jsem se zbláznil a začal diskutovat o české klasice a malbách pro děti. Tak to ani náhodou. Je tu jen drobný souvislost. Zříceniny hradu, který se tak často objevují na kresbách Josefa Lady, totiž nejsou ničím jiným než naším hradem Zlenice, kde byl l. p. 1318 spáchán tajemný zločin. Josef Lada, původem z Hrusic, je mohl mít prakticky denně na očích, a jejich siluetu si velmi dobře zapamatoval, což můžete posoudit i z fotografie zříceniny. Neměl to rozhodně dál než čtyři kilometry, a co to znamená pro klukovské výpravy. Zříceninu můžete spatřit sami, pokud se přímo na ni vydáte nebo pojedete posázavským Pacifikem z Čerčan. Hrad bývá také na mapách označován jako Hláska. Mohl bych teď vyprávět dlouhé ságy o historii hradu, ale když dovolíte, raději ocituji jen několik vět z knihy „Hrady, Zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl Východní Čechy“, vydané nakladatelstvím Svoboda v roce 1989. „Hrad Zlenice byl založen po roce 1300 ba skalnatém ostrohu, pod nímž ústí Mnichovický potok do Sázavy. Jméno Zlenice se připomíná v roce 1318, kdy se uvádí Oldřich ze Zlenic ve sporu s Ctiborem s Kožlí. Název dostal hrad podle dnes zaniklé osady Zlenice, která ležela na druhém břehu Sázavy, kde se pak v roce 1415 uvádí poplužní dvůr. Podle hradu se psal až v r. 1351 Jan ze Zlenic, jenž tehdy zasedal na zemském soudu. Téhož roku dal svůj hrad do zástavy za půjčku bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína. Zdejší úsek Posázaví patřil v té době k majetku pánů z Dubé. Nejznámější z tohoto rodu, Ondřej IV,. Z Dubé a na Zlenicích, zastával v letech 1343 – 1394 úřad nejvyššího sudí v Čechách a proslul také jako autor Výkladu na právo země České.“ (Chcete-li se dovědět o hradu více, obraťte se na webové stránky www.zlenice.cz.) Pro nás jsou důležité dva poznatky. Spor Ctibora z Kožlí a Oldřicha ze Zlenic je historickou událostí, a historickou postavou je i Jan ze Zlenic. Ostatně to přiznává již v doslovu sám autor knihy, ale jsem rád, že se mi to podařilo potvrdit i z jiných zdrojů. Jak se můžeme dočíst, v knize vystupují takřka výhradně historické osobnosti, i když je zřejmé, že sama detektivní zápletka pochází z autorovy fantazie. Vymyšlená je jen postava Petra Ptáčka, protože, jak sám pan Šimáček uznává, podobný způsob vyšetřování v tehdejší době ještě neexistoval. Tam by skutečně došlo na mučidla, jak se ostatně můžete v samotné knize dočíst. Pan Šimáček mistrně využil mezery v kronikách a sestavil příběh, který by se dal nazvat moderní detektivkou,. V době vydání to s českou detektivkou vypadalo všelijak, protože před válkou a dlouhá léta po ní byl vlastně tento žánr řazen automaticky mezi brak. V letech 1950 až 1960 detektivky prakticky nesměly vycházet. Kniha poprvé vyšla za okupace, což mělo svůj význam, protože se připomnělo, že mohly existovat také české dějiny nezávisle na národu německém, a navíc se autorovi podařilo vpašovat na stránky knihy Dalimila, jehož česky psaná kronika v nedávné době (byť v latinském znění) opět zájem o historii trochu podnítila. Kapitola o Dalimilovi by mohla dnešnímu čtenáři připadat jako zbytečná, dokud si neuvědomí výše uvedené souvislosti. Je tady vše. Mrtvola hned v druhé kapitole, hlavní podezřelý, záhada zamčeného pokoje, souvislosti s dávnou vraždou, ba i změnu identity osob. Dočkáme se několika zvratů, což se týká především dvojího obvinění Jana ze Zlenic a odhalení pravé totožnosti vraha; je logické, že jeho jméno ani pohnutky zde neprozradím. Připouštím, že některé kapitoly tak trochu čiší nudou, zejména na počátku Ptáčkova pátrání, kdy se vlastně jen přejíždí z místa na místo, jen proto, aby se od svědků detektiv nic nového nedověděl. To vše napraví závěr knihy, kdy máme hezkou scénu s kocourem (byt známou již z orientálních pohádek) a hlavně způsob, jakým Petr Ptáček vyprovokoval vraha, aby se přiznal. Kromě toho se čtenář nenásilně dozví leccos ze středověkých reálií a pochopí příčinu, proč vlastně panstvo bydlelo na hradech. Inu proto, že vše tenkrát připomínalo spíše divoký západ než pokojnou středoevropskou krajinu, a kdy i sami páni se k sousedovi chovali způsobem urvi co můžeš, a král nebyl pánem ve své zemi. Jak už jste se mohli dočíst v diskusi, podle této knihy byla skutečně natočena divadelní hra. Bylo to dost dávno, ale pamatuji se na ni. Jana ze Zlenic hrál tehdy tuším Jaromír Hanzlík. Naposledy byla hra vysílána 10. 11. 2002, jak o tom svědčí webové stránky České televize. Můžeme se dočíst toto: „Detektivní příběh ze středověku, v němž se vyšetřování vraždy ujímá pan Petr Ptáček (1971). Hrají: P. Kostka, J. Hanzlík, V. Besser, O


knížky z edice

Poslední Mohykán

Toto je skutečně jiná kniha než svazek 020, tam by

více »

Děvče pro Oklahomu

Touto třetí, zcela samostatnou knihou, uzavírá Mir

více »