Příběh opravdového člověka

obr

autor : Polevoj Boris

rok vydání : 1954

nakladatel : SNDK/Albatros

ilustroval :

knížka je z edice : kod


 

o knížce | recenze | obrázky

Tato kniha vyšla v KOD jediném vydání - další nebylo zapotrebí, ruzná nakladatelství ji chrlila doslova na objednávku velkého bratra a ÚV KSC. Jen tak mimochodem, mám doma celkove 12. vydání této publikace (ve Svete Sovetu první) z roku 1956.
Za povšimnutí stojí logo, které se poprvé a naposledy objevilo prímo na první strane obálky. Ac Meresjev létal na Lavockinech, což jsou poctivé vrtulové stroje, uvnitr loga se prohánejí MIGy.
KOD je na světě Úlitba bohům, jiné slovo použít ani nemohu. V roce 1954 dostal kdosi ve Státním nakladatelství detské knihy geniální nápad – nejak zaplnit velkou mezeru, která na trhu po znárodnení hospodárství vznikla. Klukovské romány byly šmahem odsouzeny jako brak a Jaroslav Foglar a jemu podobní pronásledováni nebo umlceni. Ale cas nezastaví ani komunisté, chlapci si dobrodružnou literaturu žádali a proti vuli mocipánu cetli tu, která byla považována za nevhodnou. Musí vzniknout nová knižní rada, a SNDK je pro ni jako stvorené. Ted jde o to, jak do ní dostat co nejvíce z tzv. brakové literatury minulosti, aby se noví mocipáni neurazili a edici zavcasu nezakázali. Muže ale nekdo zakázat edici, která zacíná klasickým sovetským románem o hrdinném letci? Veru, jen težko. Nevidím do myšlení tehdejší redakce, ale tuším, že sovetský titul to být musel. Ale co vybrat – Vasku Trubacova? Timura a jeho partu? Težko ríct, kdo a proc vybral práve Meresjeva. Té knize nemohl verit ani sám autor.
Tak se dostal na svet práve tento svazek. Nedal ani moc práce, urcite už pred tím tato kniha u nás vyšla, byla preložena a ilustrace se prevzaly puvodní, jak se to u sovetské prekladové literatury tenkrát delalo. Jednak se do ilustrací nikomu moc nechtelo, a pak, co kdyby nekdo sovetského pilota zobrazil nevhodne, kdoví, co by z toho mohlo pojít. Nutno dodat, ona to zas tak špatná kniha není. Odmyslíme-li si ten nabalený ideologický balast, je tu príbeh sestreleného letce, který chce i s amputovanýma nohama za každou cenu bránit svou vlast, což se mu po neruznejších peripetiích nakonec podarí. Podotýkám – až zázracne rychle. Kdo zná byrokracii minulého režimu i byrokracii soucasnou, a kdo se pokusil treba jen projít celní a pasovou kontrolou na Šeremetevu, ví, o cem mluvím. Meresjev byl sestrelen v listopadu 1941 kdesi u Moskvy, v cervenci 1943 už zase létal u Kurska. Za osmnáct mesícu! Jde asi o zázrak, a to jak medicínský, tak i úrednický. Ale presto se jedná o príbeh podle skutecné události, a prestože si Polevoj leccos pribásnil a upravil, podstata zustala.
Cetl jsem knihu zejména v detském veku nekolikrát, a nikdy jsem se u ní nenudil, i když jsem zamenoval ve svých ocích povetrnostní cetarku s celou puvodní Meresjevovou jednotkou. Ceta nebo cetarka, není to jedno? Alexej Maresjev, živá predloha této knihy, nedávno zemrel. Sovetský svaz nedlou+F2ho pred ním. Kniha už prestala vycházet, ostatne je jí po naší republice rozhozeno hezkých pár stovek tisíc. Ale první svazek KOD tu zustane na veky, at je, jaký chce. A co je nejhorší, ješte jsem se s ním nepotkal po antikvariátech, takže jej proste – nemám.


knížky z edice

Quentin Durward

Podivuhodná dobrodružství, stateční a čestní hrdin

více »

Sám mezi korzáry

Už sám název Legérova románu napovídá, že čtenářsk

více »