DK

známý i jako KAPITÁN FREDERYK MARRYAT 10. 7. 1792 ve Westminsteru v Londýně – 9. 8. 1849 na zámku Langham v Norfolku Frederick MARRYAT, anglický romanopisec, se narodil v Londýně dne 10. července 1792, zemřel v Langhamu (Norfolk] dne 9. srpna 1849; v letech 1806-1830 sloužil v námořnictvu. Jeho literárním vzorem byl Tobias Smollett (1721-1771), původně lodní lékař, který proslul dobrodružnými romány, jejichž hlavními postavami byli obyčejně prohnaní šibalové. Marryat kráčel v jeho šlépějích a založil anglicky námořnický román, který na podkladě pestrého, dobrodružného děje uvádí na scénu ojedinělé postavy chytrých, snaživých a poctivých jedinců. O jejich osudech pojednává Marryat s vtipem, humorem i patosem. Většina jeho prací se objevila i v češtině. Mezi nejznámější díla patří: Adventures of a Naval Officer, or Frank Mildmay (1829), The King's Own (1830), Japhet in Search of a Father (1835), Mr. Midshipman Easy (1836), Peter Simple (1837), The Phantom Ship (1839), Masterman Ready (1841). Posledně jmenovaná kniha byla poprvé přeložena do češtiny v roce 1846 Josefem Zimmermannem, který zčeštil vlastní jména hrdinů románu, jak to bylo konečně zvykem i při překladech do jiných jazyků. Masterman Ready - kormidelník Vlnovský se například v němčině jmenoval Sigismund Růstig. Počeštěná jména se vžila a my je podržujeme v zásadě i v této úpravě. Pokusili jsme se při ní oprostit román od nánosu dobově podmíněných úvah a širokého toku dialogů a soustředili jsme se především na děj, aby tím více vynikl vzácný charakter poctivého, čestného a pracovitého lodníka. Zdroj - doslov knihy Marryat byl synem člena parlamentu. Už jako chlapec jevil takovou zálibu pro námořmí službu, že údajně ne méně než třikrát utekl z domova, není-li to ovšem dofouknutá legenda, tak jako v případě Vernově… Po třetím útěku se zřejmě už otec rozhodl být synovi po vůli, a tak se dal mladý Marryat již v šestnácti k námořnictvu a pod velením i ochranou lorda Cochrana se zde vyučil jeho nebezpečnému řemeslu až od samého základu. Nešlo však zdaleka jen o nebezpečí vln. Marryat se musel účastnil napoleonských válek a řady bitev, v jedné z nichž málem zahynul. Vedl si však dobře. Brzy byl povýšen na poručíka. Už mezi svým dvacátým a dvaadvacátým rokem prodělal válku Anglie proti Spojeným státům (1812-1814) a v další válce proti Birmě - ve Východní Indii - se do značné míry proslavil. Obdržel vyznamenání a ve službě mohl posléze dosáhnout i vyšších míst, jenže… Jenže již úspěch první povídky ho přiměl k tomu, aby se této kariéry (1806-1830) po dvaceti čtyřech letech vzdal. Jemu samotnému bylo v tu chvíli osmatřicet. Udělal to – a cele se začal věnovat psaní. Byla jiná doba než dnes, a tak… „Z obchodního stanoviska neměl svého rozhodnutí nikdy proč litovat, neboť jeho romány mu přinesly pěkné jmění“, podotýká literární historik Leon Kellner. Mohlo být ovšem i větší. Peníze totiž odcházely tak, jak přišly, neboť Marryat byl i mužem schopným radovat se ze života a navíc i velmi štědrým a pohostinným. Inu, pravý námořník. Anebo tedy aspoň takový námořník, jaké mnohokrát líčil. V letech 1832-1835 se Marryat stal vydavatelem časopisu The Metropolitan Magazine, kde otiskl některé ze svých nejlepších povídek. Jeho díla jsou přesvědčivá a kupř. spisovatel John Buchan je označil přímo za „podivuhodná“ „Hlubšího náhledu do charakterů se jim však nedostává, neboť Marryat pokaždé utkví na povrchu a spokojí se s nejobyčejnějšími projevy průměrného duševního života,“ pokračuje oproti tomu neúprosný kritik Kellner. Není to však snad až tak tragické. A věru že s obzvláštní zálibou líčí „kapitán Marryat“ i nejrůznější anglické ctnosti, především pak odvahu, lásku k pravdě a pokoru před Bohem. Nic z toho – a tím spíš ne jeho patos a jeho didaktičnost - by mu však nepřineslo úplný úspěch, kdyby nebylo jeho smyslu pro humor a satiru. Ten má. I dovednost vkládat osobě při vhodných (ale právě že i nevhodných) příležitostech do úst stále a stále totéž rčení, kterou má společnou s Charlesem Dickensem… Konkrétně Kadet Keene rád opakuje: „O tom si musíme ještě promluvit.“ A ústy svých hrdinů svedl Marryat i báječně přehánět… Jistý vzor si sám našel romanopisce Tobiase George Smolletta (1721-1771), který byl původně, i když jenom po nějaký čas, pomocníkem lodního ranhojiče. Smollettovy dobrodružné romány (Stevenson jistě právě podle Smoletta pojmenoval kapitána své Hispanioly v Pokladu na ostrově) se mj. vyznačují i zajímavými postavami šibalů… Nicméně i přes tento vzor nutno říct, že dnes už sotva kdo ocení, nakolik byl Marryat PRVNÍ. Tedy aspoň co se týče tematického zaměření - a snad i přístupu k látce. Úspěšnou a značně dobrodružnou Marryatovou autobiografií je kniha Japhet hledá otce (1835 nebo 1836), ze které česky bohužel zatím vyšla jen krátká pasáž o kouzelnického triku s mincemi, a to v záhadologické publikaci Rodneyho Daviese Zázračná zmizení (1995, česky NAVA 1996). Z Marryatova díla se dále vymyká fantaskní prvky obsahující román Přízračná loď. A nejčastěji reeditov