DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

informace popis

knížky z edice

ID	název knížky	spisovatel	nakladatel

Richard Halliburton, 1900 - 1939 Halliburton měl širokou duši tuláka. Nevěřil v majetek. Chtěl být osvobozen od majetku. A byl. Nikdy nic neměl. Ani nábytek, ani koberec, ba i vždy jen jeden jediný oblek prodal, jakmile přišel do nového podnebí. Nerad se nosil se zavazadly. Kupoval nové a zahazoval obnošené. Sám o sobě napsal, že v mládí nečetl víc, než měl školní osnovou předepsáno. Nikdy neměl svou knihovnu. Dočtenou knihu odložil, daroval nebo zahodil. Půjčenou pokud možno vrátil. Nemít doma knihovnu je dost americký rys, ale nemít domov je naopak velice neamerické. Měl domovskou příslušnost v Memphis, kde vychodil střední školu, ale nikdy tam nebydlel, protože nikde na světě neměl byt. Dosáhl hodnosti bakaláře, umění na princetonské universitě, ačkoli již první rok propásl. Dal se raději najmout na nákladní lod a křižoval s ní Atlantský oceán shora dolů a zprava doleva a zpět. Poznal Evropu a poznal svět, moře, dálky, západy a východy slunce a lidi, hory a vody. Drobný, štíhlý, krásný mladý muž, který neměl čas se oženit. jaké by to také bylo roztoulané manželství! A kde by pak byla jeho svoboda pohybu! Miloval dějiny a pivo. Nenáviděl rozhlas a policii. Jednou jedinkrát hrál s velkým neúspěchem ve filmu. Byl zrzavý, křehký a celkem ne prazvlášť vzdělaný. Rozhodně nebyl intelektuál. Ve výběru námětů pro svou knížku bychom se byli shodli, ačkoli mne na cesty vedla zvědavost, která je před krásou světa vždy pokorná. Halliburton pokorný nebyl. Byl posedly' objevitelstvím přírodních výstředností a dějinných omylů. Chtěl svými cestami opravit nebo vyvrátit ustálené názory. Hrál ve svých dobrodružstvích ne diváka, ale vysoce aktivní roli. On si to mohl dovolit, protože byl sportovec a byl sám. Jeho samotářství tu hraje velkou úlohu. Tento lačný hledač pokladů, tvrdohlavý hádankář a nevinný svatokrádežník byl chodec, horolezec s plícemi jako zvon, letec amatér, závodní plavec, potápěč, námořník, jezdec na koni a na slonu, lehký atlet - běžec maratónu - a trochu byl také uličník, v tom dobrém slova smyslu, kterému rozumějí především děti. Lákalo ho vše, co dosud před ním nikdo nedokázal nebo co prostě nikdo před ním nedělal. Lákalo ho ovšem také vše to, co se dělat nemá nebo nesmí. Takový rouhačský pokus vniknout do svatyní Mohamedovych se nemusil vyplatit. Ale sled kapitol knihy tvoří, cestopis, jehož názvy hlav přitahují jako magnet. Myslíte, že byl natolik vypočítavým a zkušeným publicistou ? Já myslím, že ano. Byl na ostrově, kde žil Alexandr Selkirk, na skutečném ostrově Robinsonově, ale žil jako Robinson i na ostrově Tobago, kam umístil svůj příběh Daniel Defoe. Zrovna dnes, když jsem psal tyto řádky, přinesly noviny zprávu, že královská kolonie Trinidad a Tobago dosáhly nezávislosti. Navštívil zříceniny hradu černošského krále Jindřicha Kryštofa I. na Haiti. Tento král, který začal jako číšník a umývač nádobí, vládl černému ostrovu v době, kdy Cap Hažtien byl velkoměstem proti holandské vesničce, z které vznikl New York. Najal si letadlo a přelétl všechny ostrovy bahamského souostroví, aby zjistil, že Kryštof Kolumbus nepřistál u dnešního ostrova San Salvador, ale v rejdě vesničky Cockburnu na ostrově Watlingově. Zjistil nad slunce jasněji, že v hrobě Kolumbově neleží tělo objevitele Ameríky, ale jeho syna. Zapomněl však uvést, že soutěž na maják a Kolumbův pomník v Santo Domingu vyhrál český architekt Kamil Roškot. Vydal se po stopách Cortezovych a vystoupil na Popocatépetl v Mexiku. Na Yucatánu se vrhl do posvátné Studny smrti skokem z výše 21 metrů a vyšplhal zase ven, ač legendy nepřipouštěly možnost takového výkonu. Proplul z oceánu do oceánu, jako by byl loď Richard Halliburton, a ve zdymadlech platil poplatek podle své tonáže. Vystoupil na několik horských velikánů v Panamské šli, aby si dějinně zopakoval dojem, který měl Vasco Nuňez de Balboa, kdy, -'Poprvé spatřil El mar del sur - Tichý oceán neboli Pac Jk. Hledal ztracený poklad Inků, který uloupil kdysi Francisco Pizarro, negramotný pasák vepřů, králi Atahualpovi. Vydal se do místa, kde „je upoutáno slunce", nad kaňonem Urubamba v Peru, do Macchu Picchu, města, které žilo po 400 let mimo lidstvo a bylo objeveno teprve roku 1911. Tehdy si zapsal do svého deníku velice programové a zároveň dvojlomné vyznáni - půl amerického dobrodruha a půl amerického maloměšťáka: „Macchu Picchu přišlo do té zlaté knihy, v ní," byl i Popocatépetl a Matterhorn, Trója i Angkor, Akropolis i Helespont, Timbuktu a všechna kouzelná místa, která musim navštívit, než si budu moci říci, že jsem ji,ž viděl dost zázraků světa, že má tulácká vášeň je konečně ukojena a že si mohu ted navléknout bačkory a začit kouřit dlouhou fajfku někde na venkově." - Pro vaše uklidnění předesílám, že ve slohu svého života nikdy nenavlekl bačkory a nikdy nezapálil svou dlouhou fajfku. Aleje to přesto poznámka velice americky příznačná. V Buenos Aires byl zatčen pro potulku s, flašinetem a opičkou. Když stanul nad tříkilometrovým vodopádem Iguazú, porovnával jej s Niagarou a Viktoriinými vod