Dumas Alexandre

autor napsal tyto kn�ky :

Čierny tulipán

Stopy - Mladé leta

Čierny tulipán

Stopy - Mladé leta

Salvator I. - II.

Knihy odvahy a dobrodružství

Tři mušketýři I. - II.

Knihy odvahy a dobrodružství

Zaľúbený Ascánio

Stopy - Mladé leta

Zaľúbený Ascanio

Stopy - Mladé leta

informace popis

knížky z edice

ID název knížky spisovatel nakladatel
Alexandre Dumas, vlastním jménem Davy de la Pailleterie, 1802 - 1870 Pan spisovatel Alexandre Dumas – napsal něco, co je prima / nejen Monte Cristo slavný – ale také román dávný / čtyři muži, kordy, kníry – myslím, ovšem, mušketýry / první z nich je d´Artagnan – asi nejslavnější pán / potom Athos, Porthos, Aramis – o nich mluví onen spis. Tak touhle říkankou jsem oslavil Tři mušketýry jako kluk. A nedivím se ani dnes Vladimíru Justovi, že se k podobně bohulibé četbě každoročně vrací (jak se nedávno svěřil tisku). Však všichni bychom měli. Aspoň občas. Báječný, temperamentní pan Dumas (1802 – 1870) za sebou nechal přes tři sta svazků, ale příběhem čtyř kordů přebil vše. Trumf! Vyšel poprvé již 1844, jeho pokračování 1845 (Po dvaceti letech) a další 1850 (Ještě po deseti letech) a ti čtyři nás unášejí dodnes. Životní osudy jejich autora ostatně taky. Byl vnuk francouzského markýze, kreola, a černé otrokyně ze San Dominga. V rozletu mu ale "negerský" původ nikdy nebránil. Spíš naopak. Jeho otec, Napoleonův generál, zemřel, když byly Dumasovi čtyři, načež rodina chudla. A přece hoch prožil divě šťastné dětství v lesích venkova. Jeho sestra a milovaná matka ho společně naučily číst a psát a modrooký quarteron brzy a snadno získával lásky. Nic mu nebylo nemožné a ve dvaceti zaútočil i na Paříž. Byl přesvědčivý, a tak uspěl. Jako pak většinou. Tato veselá sebejistota ho v životě už nikdy neopustila."Nebyla nuda na té hostině?" obklopili ho přátelé. "Mohla by začít, kdybych tam náhodou nebyl já." Šťastný, velký Alexandre. Sebejistý, společnosti vládnoucí Gargantua. A přece to nebyly znalosti, ale marnivé kudrlinky písma, co mu zajistilo první práci v sekretariátu budoucího císaře. A když d´Artagnan přijíždí z Gaskoňska ucházet se o místo u pana de Tréville, bezpochyby sledujeme Dumase, jak se kdysi stejně ohnivě hlásí u otcova přítele. Ale překypoval fantazií, tak mohl těžko zůstat písařem. Neviděl hranici mezi skutečností a obrazotvorností a brzy si stanovil i zásady, které mě pobavily, ne-li nadchly už v dětství, a neřídím se podle nich sice vždy, bohužel, ale jak jen to svedu. "Každý den užij dvě hodiny k procházce. Nespi víc než sedm hodin. Vstaň hned, jak se probudíš. Mluv, jen když je třeba. I pak řekni půl toho, co si myslíš. Nepiš, co nemůžeš podepsat. Nekoř se penězům, ani jimi nepohrdej." Roku 1829 prorazil Dumas jako dramatik (Jindřich III. a jeho dvůr), ale klíčovou chvílí jeho kariéry se stal až román Rytíř z Harmentalu (1839), pro jehož sepsání se poprvé "scukl" s bývalým dějepisářem (kterého "nebavilo učit") Auguste Maquetem (1813 – 1888). Jejich společná kniha uspěla a našli tak zlatý důl. Co vzor si přitom Dumas nechal sira Waltera Scotta (1771 – 1832), ale bez jeho dlouhých úvodů a popisů. Taky na mocné bral ještě menší ohledy než on - a bezstarostně fabuloval. "Co jsou dějiny? Jen hřebík, na který zavěšuji své romány!" Bádání v pramenech, tu dřinu, rád nonšalantně podsouval jiným, aby pak vytěžené "suroviny" sám už jen oživoval a aby i ty největší dějinné události s oblibou vysvětloval jako výsledek činnosti postav, které si vymyslel. "A v tom je i jeho tajemství," zdůrazňuje Maurois v knize Tři Dumasové (1957). Přímo čítankovou ukázkou této neodolatelné metody je pokus o záchranu krále Karla I. v pokračování mušketýrské historie Po dvaceti letech. Jako hochovi zdálo se mi přímo k neuvěření, že byl Athos celou dobu pod popravištěm, a obdivoval jsem autora, zkušeného divadelníka, že přitom ni jediným mušketýrovým vykouknutím neprotiřečí historii a neruší a nechává jeviště, jak bylo zdokumentováno dějepisci a svědka králova stětí tedy pokorně pod prkennou kulisou podlahy, přičemž nijak nelze dokázat, liboval jsem si, že Athos tam pod scénou dramatu opravdu nebyl. A není, vždycky a všude, a třeba i v tom filmu Cromwell s Richardem Harrisem. A ani to ještě Dumasovi nestačilo, takže historicky doložené Karlovo poslední slovo "remember" podle jeho interpretace král vlastně adresuje vlastně především mušketýrovi pod sebou. Nu, a v dalším díle už přece Athos a d´Artagnan dosazují na trůn Karla II...! "Dumas, Sue a Fréderic Soulié píší občas i hlouposti, ale lidu to nevadí a ti tři jsou mu svatí," shrnul jeden nakladatel, když si Théophile Gautier (1811 – 1872) trpce postěžoval, že mezi vyvolené nepatří. "Všichni jste velcí," dodal obchodník. "Vím. Ale vy mi nepřivedete ani deset předplatitelů." A nic proti Gautierovi. Jeho Kapitán Fracasse (1863) je umělecké dílo. Ale to Mušketýry jsme četli znovu a znovu. Já aspoň ano. Poprvé tak brzy, že jsem mnohé nechápal. Ten zatrolený kardinál se svými zastřenými způsoby! říkal jsem si a hnětly mě intriky (co to je vůbec za slovo?). A "na můj rozkaz a pro blaho země doručitel tohoto listu učinil to, co učinil," psal Richelieu, načež ten dopis podal d´Artagnanovi. Uch! Co to znamená? Hlava mi šla kolem. Ale při každém znovučtení se mi vyjevila další vrstva této božské knihy - a nebyla to snad ideální metoda četby? I sami Mušketýři přece byli tvořeni po vrstvách a př

knížky z edice

Karaj

Psi jsou odedávna oblíbenými hrdiny dětské dobrodr

více »

Pětina pro krále

Sedm zlatých měst cibolských - ještě dnes vzbuzují

více »