DOBRODRUŽNÉ KNÍŽKY

informace popis

knížky z edice

ID	název knížky	spisovatel	nakladatel

LUKÁŠ LUHAN, 1922 - 1997 Kdybyste se rozhodli zkoumat život a dílo Lukáše Luhana vskutku podrobně, dříve či později;'byste objevili ne zcela obvyklý rys jeho životního stylu: Luhan se po Praze pohybuje na pravidelných trasách a v pravidelných časech. Je to zvláštní s ohledem na to, že po celý život působí v prostředí uměleckém, které neslyne pověstí zrovna úřednické preciznosti. Po delším výzkumu by badatel zjistil, že ony trasy mají společný průsečík, totiž hlavní nádraží, a že časový rozvrh vychází z daností jízdního řádu: život Lukáše Luhana, co se času týče, je řízen zákonitostmi příjezdu a odjezdu vlaků na dráze Praha-Mnichovice. V Praze Luhan pracuje, v Mnichovicích bydlí. Nevím zcela přesně, kdy mě začala udivovat Luhanova mnichovická domovská příslušnost. Spíš bych čekal, že bude žít na nějakém romantičtějším místě, na Tajuplném ostrově nebo aspoň na Barrandově, v bezprostřední blízkosti továrny na sny. Vždyť ve filmovém studiu Barrandov pracoval od roku 1949, po čtyřech létech práce redaktorské na reportážích a kurzívkách. A proč ho spojovat s romantickými místy zemského povrchu? Protože romantika mu koluje v žilách, rozpuštěna v krvi, která má jistě stejnou krevní skupinu jako doktor Emil Holub a detektiv Klubíčko. Luhan arciť není typ Old Shatterhanda. Svoji hlavní sílu uchovává ve skalní sluji lebečních kostí – je to sloučenina paměti, všetečného zájmu a fantazie. Luhanova paměť je legendární. Ať v rozhovoru narazíte na jakékoli téma, dostane se vám od Luhana poučení, avšak nikdy nudného, školometského. Protože je zvídavý a protože jeho fantazie je čilá, automaticky prosívá vše, co se snaží vstoupit do registrů jeho paměti, a nemilosrdně odstraňuje všednost a nudu. To, co projde oky síta, vstoupí do paměti a zůstane v ní, aby to bylo později vyprávěno, nejdříve ústně, přátelům, potom literárně, ať v podobě scénáře pro film, nebo v podobě knižní. První Luhanova kniha vyšla už před dvaceti lety, v roce 1970. Byla to sbírka detektivních povídek Aféry mé ženy. Knížka měla úspěch, vzápětí byla zfilmována – nic nepovzbudí autora lépe k další činnosti. Luhan ale nepíše lehkovážně, jako když kos zpívá. Musí svá témata v duchu důkladně zažít. Detektivní příběh napsaný na základě dokumentárního materiálu S píšťalou na krysy, určený především mládeži, vyšel v roce 1978. A už následujícího roku vyšel Luhanův román v našem nakladatelství Albatros: byl to Strážce bílého stáda, příběh z doby knížete Václava. K historickému tématu se vrátilo šest let později: v roce 1985 vyšel v Albatrosu životopisný román o Kosmovi, kronikáři nejstarších příběhů naší země. V roce 1984 byla vydána doposud poslední Luhanova detektivka, román s přitažlivým názvem Kolik váží tygr. Nyní berete do rukou nejnovější Luhanovu práci. Zdánlivě jde o povídky opřené o fantastické prvky, ale stačí v nich hlouběji za bádat a shledáme, že ani ostatní složky Luhanova ducha nebyly opomenuty. Tak to má být. Čtenář je vděčný za fantastický příběh, ale přeje si, aby autor všemi dostupnými prostředky podpořil hodnověrnost toho, čemu takzvaný zdravý selský rozum věřit nemůže. Luhan tuto metodu dobře zvládl, fantaskním příběhům, jež nám předkládá, v okamžiku čtení věříme rádi a ochotně, jako když se pohroužíme do vody, rozpařeni výhní všednosti. Možná že se tu projevuje škola Ludvíka Součka, velikána naší fantastiky, který býval Luhanovi přítelem a učitelem. Souček nikdy nebyl lhostejný k tomu, co jeho druzi konají na literárním poli, a dovedl pomoci, mnohdy i postojem, který by mohl být brán jako výsměch, kdyby nebyl míněn tak dobře. Však také Luhan rád a dobře o Ludvíkovi Součkovi vypráví. Ale teď už nechme vyprávění o tom, co Luhan vypráví – nechme Luhana vyprávět… Ondřej Neff Převzato z anotace sešitu Karavany 243 souhvězdí Brouka.