Cooper James Fenimore

autor napsal tyto kn�ky :

Červený pirát

Stopy - Mladé leta

Červený pirát

Stopy - Mladé leta

Lodivod

Knihy odvahy a dobrodružství

Lovec jeleňov

Stopy - Mladé leta

Lovec jelenů

Knihy odvahy a dobrodružství

Poslední Mohykán

Knihy odvahy a dobrodružství

Poslední mohykán

Knihy odvahy a dobrodružství

Posledný Mohykán

Stopy - Mladé leta

Préria

Stopy - Mladé leta

Prérie

Knihy odvahy a dobrodružství

Priekopníci

Stopy - Mladé leta

Průkopníci

Knihy odvahy a dobrodružství

Rudý pirát

Mimo edice

Stopár

Stopy - Mladé leta

Stopař

Knihy odvahy a dobrodružství

informace popis

knížky z edice

ID název knížky spisovatel nakladatel
James Fenimore Cooper, 1789 - 1851 Americký soisovatel. Nrodil se roku 1789 v Burlingtonu v New Jersey. Vystudoval Yaleskou kolej v New Hampshiru a pak roku 1805 vstoupil do námořní služby Spojených států a pracoval tam až do roku 1810. Na počátku své služební dráhy byl velitelstvtm přidělen k službě na velkých jezerech a tak měl možnost získat znalosti krajů, které se později staly dějištěm jeho dobrodružných knih. V roce 1810 se oženil a usadil se na rodinném statku v Cooperstownu u jezera Oswego. V roce 1825 odcestoval do Evropy. Nějaký čas pobyl v Anglii a pak, jako konzul, žil dva roky ve Francii. Pak procestoval Německo, Švýcarsko, Itálií a v roce 1831 se vrací domů, do Ameriky. Zemřel v roce 1851. James Fenimore Cooper byl první americký romanopisec, který už před takřka dvěma sty lety, brzy po vydání svých prvních povídek o „Kožené punčoše", se stal známý po celé Evropě. Byl to vlastně první americký spisovatel, kterého znali čtenáři skoro po celém světě. Jeho oblíbeným tématem byly příběhy z americkýcb pralesů a z oceánu. Dnes se soudí, že Cooper, který byl v mládí námořník, znal život na moři neskonale lépe než život v tehdy nepřehledném zeleném oceánu amerických pralesů. Už současnici se pozastavovali nad nepravděpodobností zálesáckých dobrodružství a poukazovali na to, že Cooper sám v pralese nikdy nežil a že Nový York nebo krajinu kolem jezera Otsego v horní části stejnojmenného státu znal rozhodné lip než Kanadu, oblast jezer či prérií. Ale mladí i staří čtenáři bltali přesto Cooperovy „indiánské" příběhy a od 70.-80. let 19. století horlivě četli jejich neumělé překlady. Naši dědečkové už si vášnivě rádi bráli na „Indiány", děsili sousedky „hurónským" řevem, naháněli strach bledým squaw, a byli dojati osudem „posledních Mohykánů". V době, kdy Cooper sám byl ještě cblapec, byla horní část státu Nový York pokryta hlubokými lesy a v městečkách a vesnicích žili ještě pamětníci velkých bojů s Francouzi i revoluce, která americké osady osvobodila od anglické nadvlády. Bílí i indiánští lovci vysedávali po ulicích a rádi vykládali o příbězích ze svébo mládí. Zatímco většina jebo současníků se snažila co nejvérněji napodobovat anglickou literaturu do té míry, že Ameriku zobrazovala podle vzoru anglickébo venkova, ukazoval Cooper, že Nový svět je ve skutečnosti odlišný, že má vlastní přírodní krásy, vlastní přírodní bobatstvi, o něž podnikaví běloši brzy připravili své nevědomé indiánské sousedy. lndiánů valem ubývalo, a tak američtí čtenáři, kteří neměli tak docela čisté svědomí, když si vzpomněli na jejicb osud, s dojetím četli o ušlechtilýcb rudokožcich a ctnostných lovcích jelenů, kteří byli chtě necbté zatlačováni hluboko do vnitrozemí. To, že Cooper neuznával rozdíly pleti či rasy, a správně zdůrazňoval, že všichni lidé jsou bratři a že musí nebo aspoň by měli žít v míru a spolupráci, to mu výneslo velikou oblibu u většiny čtenářů, kteří neměli z pirátského hospodaření na Indiánům urvaném území žádný zisk. A tento důraz na povědomí jednoty lidstva, tento boj proti nesmyslnému, ničivému rasismu, který do dneška ztrpčuje v Americe život nejenom brstce zbývajících lndiánú, ale především miliónům černošského obyvatelstva, ten získává i dnes naše srdce. Ale na hlavni otázku, proč došlo k tragédii púvodníbo, jak do dneška říkáme indiánskému obyvatelstvu severní Ameriky, na tu Cooper tehdy ještě odpovědět nedovedl. Zdroj: Doslov ke knize Lovec jelenů, napsal Josef Polišenský James Fenimore Cooper, 1789 - 1851 1789-1851 Začněme v tomto případě stručným popisem dvou mužů divočiny, popisy takřka ideální dvojice. Objevila se pokaždé právě tam, kde jí bylo třeba, a zasáhla. Jako i daleko později zasahovali v románech Karla Maye zasahovali Old Shatterhand a Vinetou! 1. Natty Bumppo Ty části bělochova těla, které byly zakryty oděvem, svědčily o tom, že od nejranějšího mládí zažil četná strádání a mnohé útrapy. Byl svalnatý a přitom štíhlý a každý jeho nerv a sval byl silný a zocelený neustálým nebezpečím a námahou. Měl na sobě loveckou halenu, jejíž barva se podobala barvě lesa, se žlutými třásněmi, a čepici z vydělané kůže. Za pasem vyšívaným korálky měl nůž, ne však tomahavk. Jeho mokasíny byly pestře, po indiánsku vyšívané. Pod loveckou halenou bylo vidět jen kamaše z jelení kůže. Ty byly po stranách sešněrovány a pod kolenem připevněny proužky z jeleních šlach. Jeho výstroj doplňovala lovecká taška a roh. Velmi dlouhou pušku měl opřenu o blízký stromek.“ 2. Indián Čingačgúk „Na jeho nahém těle byl černou a bílou barvou namalován strašidelný symbol smrti. Na hladce oholené hlavě měl jen pověstný skalpovací chumáč vlasů. Jedinou ozdobou hlavy bylo orlí péro, které si Indián prostrčil chumáčem a které sahalo až k levému rameni. Tomahavk a skalpovací nůž, vyrobený v Anglii, měl za opaskem. Vojenská ručnice, jakou běloši ozbrojovali své indiánské spojence, ležela na jeho nahých svalnatých kolenou…“ Autor těchto vět, James Fenimore Cooper se narodil 15. září 1789 v Burlingtonu v New Jersey a zemřel (den před svý

knížky z edice

Tisíc a jedno dobrodružství

Tři příběhy z ruky mistrovského vypravěče. Jsou pr

více »

Ztraceni v pustině

Nedokončená Je rok 1958, začínám vnímat svět očima

více »