Seton Ernest Thompson

autor napsal tyto kn�ky :

Dva divoši

Knihy odvahy a dobrodružství

informace popis

knížky z edice

ID název knížky spisovatel nakladatel
Ernest Thompson Seton, 1860 - 1946 Ernest Thompson Seton se narodil 14. srpna 1860 ve skotském městečku South Shieldes v durhamském hrabství, kde se odjakživa těžilo uhlí a rozvíjelo loďařské řemeslo. Setonův otec - Joseph Thompson vlastnil několik obchodních lodí, a protože to byl člověk puntičkářský, obchody se mu spoustu let vedly. Jinak to byl ale člověk nesmlouvavý, přísný až krutý a necitelný. Stálé výstupy a bití rákoskou, chladný odstup a nakonec prakticky vydědění udělaly z otce a syna celoživotní nepřátele. Matka byla opakem otce a malý Ernest si u ní často hojil stálý pocit z otcovy křivdy. Než se Ernest narodil, matka se modlila, aby dítě bylo chlapec, který zdědí odvahu a trpělivost svého slavného předka Evana Camerona z Lochielu, který pomohl zbavit Skotsko smeček vlků, které decimovaly stáda ovcí. Navíc si přála, aby byl jako hrdina z jejího oblíbeného románu Ernest Maltravers - lovec, outdoorsman, znalec přírody. Z toho všeho plynul matčin vřelý vztah k Ernestovi a je pochopitelné, že se na ni malý chlapec velmi fixoval. Ernest vyrůstal ve velmi rigidním prostředí prosyceném věroukou presbyteriánské církve - velmi sugestivně to vylíčil v předmluvě Ducha lesů. On ale od útlého dětství tíhnul k přírodě, k jejím divokým tvorům, k přirozenému životu. Navíc měl od mládí umělecké sklony a už jako chlapec zálibu v Indiánech. Celá jeho dětská osobnost se bouřila proti prostředí poznamenaném kru-tovládou otce a katechismem církevní školy. Z těchto všech důvodů nebyl Ernest jako chlapec žádný beránek, ale naopak rváč a lump, nechybějící v žádném průšvihu a paličatec, takže nebyla u něj naděje na rychlou nápravu. Sám na několika místech líčí různé historky a lumpárny z dětství. Aby alespoň na chvíli unikl z nenáviděného prostředí, často utíkal z domova, jak to líčí velmi barvitě ve Dvou divoších. Celé jeho rané mládí je zápas o prosazení se a mnohokrát zde na povrch vystupuje onen komplex a zarytá paličatost z dětství. V letech 1879 - 1881 studoval na přání otce malířství v Londýně na Královské akademii, ale jak víme, mnohem více jej táhly přírodovědné knihy v knihovně Britského muzea. Věnoval se jim tak intenzivně, že z toho onemocněl a musel se vrátit domů. V letech 1882 - 1884 se však znovu sám a svobodný octl na pláních Manitoby, kde se rozhodl věnovat ornitologickým a zoologickým studiím. Nabytá svoboda, pocit síly raa dosti z mládí, setkání s Indiánem Časkou, týdny a měsíce strávené na vlastní pěst v divočině - to vše mu umožnilo ohlédnout se zpět a vidět jasně tragédii vlastního dětství. V těchto letech se zřejmě zrodily v Setonově mysli první myšlenky na založení hnutí Woodcraftu, myšlenky na vyhloubení studny, ze které by mohli i jiní pít. Trýzně žízně, kterou poznal ve svém vlastním dětství, chtěl ušetřit jiné chlapce a dívky, a proto pro ně začal hloubit studnu Woodcraftu. Mělo to ale trvat ještě 20 let, než mladík uzrál v muže a první myšlenky, podněty a inspirace se zhmotnily v založení první woodcrafterské organizace. Seton svými pracemi o savcích a ptácích Manitoby neuspěl ve vědeckých kruzích - byly shledány příliš antropomorfní, a proto zavrženy. Tvrdohlavý Skot se tedy rozhodl skoncovat s kariérou přírodovědce a zkusit štěstí jinde. V roce 1891 odešel do Paříže, aby tam zkusil kariéru malíře. Se svým prvním plátnem "Spící vlk" sice uspěl, ale o rok později šokoval na Zemské výstavě doma v Kanadě obrazem "Triumf vlků", na poslední chvíli přejmenovaným na "Marné čekání". Seton zaplatil neúměrně vysokou cenu - navždy se vyřadil z uměleckých kruhů v zahraničí i doma. Neúspěch přírodovědce a zavržení malíře vrhly Setona v r. 1893 na americký západ, kde doufal zapomenout na hořkost svých prohraných bojů coby lovec vlků. Nechal se najmout na currumpawských pláních jako zabíječ vlků a brzy měl tu čest poznat se s králem vlků - Lobem. Ozvaly se však jeho staré choutky - láska k divokým tvorům a k malování a kreslení a jeho deník se začal plnit znovu novými poznámkami a skicami. Poutavý příběh o Lobovi, psaný samotným životem, se rozhodl poslat do New Yorku do časopisu Scribner's, kde vyšel v listopadu 1894. Téměř přes noc se stal proslulým v Americe i v zahraničí a tento příběh povzbudil Setona k dalšímu psaní. V letech 1894 - 1900 napsal desítky povídek o zvířatech a stal se tak zakladatelem žánru. Rok 1894 je mezníkem v jeho životě nejen jako začátek šťastné kariéry spisovatele, ale také přírodovědce. Poučen minulými chybami, pustil se do psaní vědeckých prací způsobem, který byl pro vědecké kruhy přijatelný. A navíc - usmrcením Loba a jeho Blanky a poznáním, že i zvíře může trpět, končí Setonovo období lovce a začíná období obhájce práva na život pro vše živé a a bojovníka za zachování velkého amerického dědictví - neporušené divočiny. Setonova citová deprivace v dětství, procitnutí z těžkého snu na pláních Manitoby, osobní prožitky v divočině v období "zlatých dnů" v Manitobě a později na americkém západě, setkání s evropskou civilizací v Londýně a v Paříži, poznání mladé americké kultury

knížky z edice

Zelený děs

Smutné konstatování: toto je poslední regulerní sv

více »

Stopy ve sněhu/Kletba vikingova hrobu

Tento svazek vyšel ve zcela netypické úpravě bez č

více »