DK

Sir Arthur Conan Doyle se narodil 22. května 1859 v Edinburghu; zemřel 7. července 1930. Život ohraničený těmito dvěma daty naplnil vrchovatě nejen tvůrčí prací spisovatele, ale i rozsáhlou občanskou aktivitou, která mu ve své době při¬nesla mezinárodní proslulost a inspirovala Francouze k tomu, že pro něho vymysleli přezdívku dobrý obr'. Navštěvoval stonyhurstskou školu; medicínu studoval na edinburské universitě a říká se, že diagnostické metody jednoho z tamějších profesorů ho přivedly na ideu dedukční me¬tody, které později v jeho knihách s takovým zdarem užíval Sherlock Hol¬mes. Lékařskou ordinaci si zprvu otevřel v Southsea a psát začal právě v době, kdy čekával na pacienty. Světová sláva, kterou sklidil za své kni¬hy, korunovala už jen širokou popularitu člověka s pozoruhodně vzne¬šenými cíli: mnohdy byl poslední nadějí „zločinců°°, kteří žádný zločin nespáchali, ale nedokázali se vymknout z osidel soudní mašinérie (stačí připomenout jen jeho úsilí dokázat nevinu v případě Oscara Slatera); aktivně se zabýval sportem v době, kdy to zdaleka nebyto tak obvyklé jako dnes; sám se několikrát osvědčil jako schopný detektiv a často býval žádán o pomoc; jako lékař se zúčastnil búrské války; byl i kazatelem a misionářem. Jeho největším úspěchem bylo vytvoření postavy Sherlocka Holmese, která si brzo získala mezinárodní uznání a trvale svého tvůrce odváděla od jiné literární práce, které on sám dával přednost. V jedné povídce Conan Doyle dokonce dopustil, aby byl Sherlock Holmes zabit, ale rozhořčení čtenářů (lidé začali po svém oblíbeném hrdinovi nosit smutek a bombardovali autora protestními dopisy) donutilo ho postavu slavného detektiva opět vzkřísit. Sherlocka Holmese zná celý svět, neví se ale už tak obecně, že jeho tvůrce kromě mnoha jiných prací napsal například i His¬torii búrské války. Vytvořil ostatně i další nezapomenutelné postavy, které přecházely z jedné jeho knihy do druhé; například postavu profesora Challengera nebo brigadýra Gerarda. V některých jeho knihách na¬jdeme vědeckofantastické příběhy dávno předtím, než se tento druh li¬teratury zformoval jako samostatný žánr. V pozdějších letech napsal i několik knih o spiritismu. Conan Doyle první veřejně vystoupil pro změnu korunovační přísahy ve snaze odčinit křivdu vůči anglickým katolíkům; první varoval před hrůzami letecké a ponorkové války; byl horlivým propagátorem stavby tunelu pod Lamanšským kanálem; x jeho popudu byly do anglické armády zavedeny ocelové přilby a námořnictvo bylo vybaveno moderními záchran¬nými pásy; patřil k zakladatelům spolku Pilgrimů, který měl posílit anglo-americkou vzájemnost; byl předsedou spolku pro reformu rozvo¬dového zákona a jeho účast na pověstném Edaljiho případu přiměla anglické ministerstvo vnitra ke zřízení apelačního soudu; napsal ve své době proslulou odpověď Bernardimu a jakoby na okraji veškeré ostatní činnosti i šestisvazkové dějiny první světové války. A tak sir Arthur Conan Doyle patří nejen literatuře; Angličané ho právem považují za postavu mezinárodního významu: byl občanem ce¬lého světa a zároveň vzorem konkrétní angažovanosti ve prospěch svých . spoluobčanů; věřil v suverenitu bystrého zdravého rozumu; celý život byl zastáncem spravedlnosti a hlasatelem snášenlivosti mezi lidmi. J. Z. Zdroj: Doslov ke knize Příběhy Sherlocka Holmesa, MF 1971. napsal Jan Zábrana. Doyle byl Irem z Edinburghu, kde dnes už sice nenajdeme jeho rodný dům, sochu však ano. Ne nadarmo byla jeho matka skvělou vypravěčkou dobrodružných příběhů, při nichž Arthurovi v dětství běhal mráz po zádech... Nicméně teď už vynechme známější fakta a… Roku 1909 navštívil Doyle přednášku plukovníka Fawcetta, znalce brazilských pralesů pověstného důsledností, tvrdostí a až chorobně železnou vůlí. Plukovník se právě vrátil do Londýna. Nadšeně vyprávěl (parafrázuji): „Osamělé tabulové hory na rovníku o nadmořské výšce přes dva tisíce metrů se tyčí vysoko nad okolní pralesy a náhorní vegetace tu bude určitě zcela odlišná od porostu v nížině. Jsou to ostrovy! Od světa odřízlé vprostřed šumícího, zeleného oceánu džungle. Noha člověka se ještě nedotkla těch vrcholků, které se tyčí vzhůru k nebi jako nějaký ZTRACENÝ SVĚT a po většinu roku jsou zahaleny mračny a mlhou, takže tam naše představivost může oprávněně umístit království tvorů, kteří už jinde vymřeli. Všude jinde, ne však zde, vážení, a říkám vám: Izolovány se pravěké příšery určitě i teď toulají po stolových horách. Nikým neohrožovány, uvězněny, současně ovšem i chráněny nepřekonatelnými skalními srázy a útesy.“ Poutavá přednáška na Doyla hluboce zapůsobila. S Fawcettem se spřátelil a získal tak senzační podklady pro román Ztracený svět (1912), který brzy inspiroval i skutečné výpravy a četné filmy. Sám plukovník Percy Harrison Fawcett však roku 1925 na plošině Mato Grosso u řeky Xingu navždy a beze stopy zmizel i se svým synem a přítelem, když chtěli v brazilské džungli najít tajemné město „Z“ s bílými Indiány... a snad i bájnou Atlantidu. O podobných enklávách (ač spíše afrických)