Souček Ludvík

autor napsal tyto kn�ky :

Blázni z Hepteridy

Karavana sešity

Blázni z Hepteridy

Karavana sešity

Krotitelé ďáblů

Karavana knihy

Rakve útočí

Karavana sešity

informace popis

knížky z edice

ID název knížky spisovatel nakladatel
V roce 1951 vystudoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Nastoupil na místo asistenta na zubní „klinice, v roce 1954 vstoupil do armády, dva roky byl lékařem v Koreji, v letech 1955–1964 působil jako zubní lékař v Ústřední 201vojenské nemocnici, v letech 1964–68 pracoval na Ministerstvu národní obrany, v roce 1968 pracoval krátce na ÚV KSČ a v letech 1969–1971 v armádní redakci Československé televize. Nakonec zakotvil v nakladatelství Albatros, odkud v roce 1976 odešel do invalidního důchodu. Neobyčejně plodný spisovatel, autor desítek populárních, vědecko-populárních a vědecko-fantastických knih. Jedním z jeho velkých koníčků byla fotografie, o níž napsal několik knih (mj. Speciální fotografické techniky, 1960; Jak se světlo naučilo kreslit, 1963), z dalších knih uveďme Kam nedosáhne hlas (1964), Co oko nevidí (1965), Velké otazníky (1967) či Blázniví vynálezci (1974). Největší zálibou a téměř posedlostí Ludvíka Součka byla "dänikenovská“ témata – záhady v minulosti naší planety, návštěvy mimozemšťanů na Zemi, utajené vědomosti starých kultur a podobně. Na toto téma napsal dva oblíbené bestsellery Tušení stínu (1974) a Tušení souvislostí (1978). Rukopis třetího dílu Tušení světla se ztratil a jeho fragment vyšel ve stejnojmenné knize vydané v roce 1992 nakladatel­stvím AF 167, v níž je i úvodní studie Františka Novotného pojednávající nejen o okolnostech zmizení rukopisu, ale i o podivínské osobnosti autora. Souček také přeložil do češtiny kanonické dílo Ericha von Dánikena Vzpomínky na budoucnost. Můžeme říci, že prakticky celé Součkovo beletristické dílo bylo také manifestem dánikologických a později i bergierovsko--pauwelsovských spekulací. Z doslovu k románu Případ baskervillského psa je vidět, že jeho beletristická tvorba nevznikala ani tak k pobavení čtenářů, ale spíše jako reálné hypotézy převedené do prózy: „Sci-fi se dělá všelijak, ale já jsem proti fantazírování, to je snadné a nezajímavé. Jsem pro non fiction i v tomto žánru. Jeho dobři autoři ve mně pořád znovu budí úžas svou jasnozřivostí. Ovládají umění odvodit logické a seriózní argumenty z přísných faktů.“ K jeho pozoruhodné čtenářské oblibě však přispěl zejména fakt, že Souček dokázal psát velice napínavě, čtivě a vtipně, a to v době, kdy se ostatní SF autoři zaměřovali často na vážné, společensky zaměřené romány pro dospělé. V roce 1964 vyšel první díl trilogie, kterým Ludvik Souček vstoupil na pole SF. Cesta slepých ptáků (SNDK 1964) popisuje nález podivných mimozemských artefaktů na Islandu. Hlavní hrdinové – doktor Kameník, jeho přítelkyně a později manželka Alena a dva Islanďané, lékař Bjelke a horský průvodce Thorgunn – se pokoušejí odhalit všechna tajemství spojená s těmito podivnými nálezy a noří se do hlubin islandských jeskyní stejně jako hrdinové Verneova románu Cesta do středu Země. V druhém svazku Runa Rider (SNDK 1967) se ukáže, že tito návštěvníci z hvězd s sebou odvezli část kmene Vikingů, kteří v době jejich návštěvy dopluli ke břehům amerického kontinentu. V poslední části trilogie Sluneční jezero (SNDK 1968) startuje mezinárodní výprava k Marsu a setkává se zde s potomky Vikingů, které zde mimozemšťané zanechali. Trilogie je psána polyfonním deníkovým stylem, který spolu s „dokumentárními“ fotografiemi přispívá k neobyčejné sugestivitě a věrohodnosti popisovaného dobrodružství. První díl byl odměněn Cenou Marie Majerové za dětskou knihu roku 1964. Dalším SF románem je o poznání slabší příběh Krotitelé ďáblů (SNDK 1965), pojednávající o pátrání po tajemném pouštním červu v mongolské poušti a střetu s šíleným vědcem, který se zde ukrývá. Na pomezí fantastiky stojí soubor dvou detektivních novel Případ ztraceného suchoplavce (SNDK 1968). V roce 1969 vychází první Součkova povídková sbírka Bratři Černé planety (Albatros). Obsahuje čtyři delší příběhy: Desetioký pojednává o himalájském klášteru, ve kterém kněží přetvářejí lidi do podoby pověstných sněžných mužů, Bubáci v Deception Bay líčí tragikomické setkáni s mimozemšťany během výcviku kosmonautů, příběh Modrý oříšek se točí kolem malých „oříšků“ – vysílaček jiné civilizace a povídka Kraken popisuje zničení lodi Rip Van Vinkle obrovskou krakaticí, zvětšenou účinkem experimentu s feromony. Případ Jantarové komnaty (Albatros 1970) volně navazuje na Případ ztraceného suchoplavce. Autor zde spekuluje o tajném úkrytu nacistů v Grónsku a také o podstatě létajících talířů -jsou to stroje času vysílané našimi potomky. (Toto téma se v Součkově díle vyskytne ještě několikrát.) Operace „kili“ (Obzor 1970) je sbírka tří novel Kursk 7/6/43/1207, Návrat domů a Operace kili. První z nich, humorně líčící přistání stroje času z budoucnosti uprostřed tankové bitvy u Kurska za druhé světové války, popudila tehdejší cenzuru svým svérázným líčením heroické historické události natolik, že kniha byla dodatečně stažena z prodejen a jen část nákladu se dostala mezi čtenáře. Na Případ Jantarové komnaty navazuje Případ baskervillského psa (Albatros 1972), v němž lékař Karel osvětluje ok

knížky z edice

Cesta nikam

Tato kniha jednoznačně není určena dětskému čtenář

více »

Tři mušketýři I. - II.

První vydání 1958, 30 000 výtisků, viz výše. Druhé

více »