DK

Než se mohl Nobile chopit kormidla s úmyslem stočit vzducholoď k rovnější ploše, narazil zadní motor na led a utrhl se i se svým mužem, který byl na místě mrtev. Odlehčená záď se zvedla. Na řadu přišla příď. Kabina narazila na kru, poskočila a s příšerným rachotem se počala smýkat hlubokým sněhem, který do ní ze všech stran vnikal roztříštěnými plátěnými stěnami (z knihy Trosečníci polárního moře). Za českého Verna už býval označován leckdo. Např. František Flos (1864–1961), školní inspektor a autor knih louskaných v dětství i třeba básníkem Josefem Hrubým (jak se přiznává): Lovci orchidejí, Pod sluncem rovníkovým, Vzducholodí do srdce Brazílie, Z pralesů Konga, V bažinách argentinských, Lovci kožišin, Na modrém Nilu, Nad Tichým oceánem (vše 1920–1938). Ale nic naplat, Flos byl přece jen víc českým Mayem než Vernem (a taky Josef Hrubý se mi svěřil, že měl verneovky nerad)… A proč říkali Verne Josefu Matzalovi Troskovi (1881–1961)? Asi že si půjčil kpt. Nema: jinak však byl jiný. Českým Vernem ovšem určitě byl průkopník sci-fi Karel Hloucha (1880–1957) a byl jím i Běhounek (1898–1973), jenž ho sám vyhlásil za svůj vzor a parafrázoval ho (srovnejme finále Projektu Scavenger s pointou Ledové sfingy). Jako kluka mě Běhounek bavil. Třeba jeho Robinzoni z Kronborgu (1944), kde Jula skoro překonal. Verne totiž uchystal na Tajuplném ostrově trosečníkům ráj a hoj, to se pak budovala kolonie. Zato Běhounkovi robinzoni, ti museli začít víc od píky uvrženi zvůlí autora v absolutno bezútěšna sopkou právě stvořeného ostrova. „O to působivější bude ale vylíčení všeho, s čím si moji tři kamarádi poradí,“ řekl si Běhounek, a tak vznikli „Harbert, Pencroff a Cyrus Smith“ dvacátého století. Ani oni však po vernovsku nepropadli zoufalství, i oni dali jména místům z lávy a „ráj“ nazvali Rádiovým ostrovem, když tu našli rádium. Běhounek-radiolog byl totiž v mládí dva roky žákem Marie Curie-Sklodowské, aby se stal mezinárodní autoritou v tomto výzkumu a mj. autorem publikací Pierre Curie (1957) či Fréderic Joliot-Curie (1965). Ale k mužům Kronborgu. Běhounkův Cyrus Smith jménem Joel nepotřebuje už k získání ohně čočku, ale loví ho co moderní Prometheus rovnou z mraků - pomocí draka (ne pohádkového, z papíru). A je ještě větší fiškus! Neboť uměl snad Cyrus sestrojit vysílačku? Joel ji udělá skoro z ničeho a málo tady záleží na tom, že je román inspirován skutečným zmizením jisté lodě Kodaň. I když… Zmizela 1928 – v témž roce, kdy se vzducholodí zmizel málem i Běhounek… Naštěstí se však zachránil a psal, a to nejen hlavou, nýbrž pokaždé i srdcem, takže v Trosečnících z Kronborgu nakonec nejvíc upoutá „padouch“ Harry Morrison (v televizním seriálu zosobněný adekvátním Ladislavem Mrkvičkou, ne bohužel už v tak adekvátním scénáři). Tato postava se ve finále náhle staví na stranu dobra a podobně jako kdysi ochránil Stevensonův Silver Jima Hawkinse, Harry se obětuje za plavčíka Petra… Příběh navíc koření takřka „součkovský“ motiv chobotnice ve vraku, nicméně „Ludvíkův čas“ měl teprve přijít a… zatím se sci-fi psalo po běhounkovsku. Pro FB přitom bylo typické právě občasné až jinošské rozcitlivění (viz scéna s umírajícím Morrisonem) a sklon dojímat se svými hrdiny. V Trosečnících na kře ledové (1928) např. vylíčil jinou, nyní už zcela autentickou katastrofu: vzducholodi Italia. Onu výpravu vedl, jak známo, generál Umberto Nobile (1885–1978), a ten si vytrucoval i Běhounkovu účast. Jen dík němu se tedy stal náš Verne i prvním Čechem NAD pólem! Při návratu bohužel spadli - a co hůř, v ohni pátrání po „červeném stanu“ zmizel i slavný Roald Amundsen (pohřešován od 19. 6. 1928). Běhounek na to všechno vzpomíná ve třetí osobě a zdánlivě nezaujatě hovoří i o sobě. Jako jednom z mnoha. Líčí však také, jak jako jediný pokračoval i na kře (hnané sedm týdnů oceánem) v plnění úkolů, jak zkoumal kosmické záření i přikládal ruce k práci všech. Typickým přitom zůstává moment, kdy František snaživě láme trosku (na podpal)… a náhle je rozčarován. Pomoci už netřeba… „A právě tohoto Běhounka v beránčí kožešině jsem miloval. Víc, než pozdějšího přísného, suše odměřeného akademika," vzpomíná Nobile, který byl tehdy raněn, a nechal se proto letadlem odnést jako první, za což byl degradován, ba propuštěn z armády… A ti, které na kře zanechal? Byli sebráni až ledoborcem Krasin, jak později zachytil i film Červený stan (se Seanem Connerym a Claudií Cardinalovou, 1971). Úděl trosečníka si však starý FB nemusel oživovat po letech přes plátno, vzpomínal na něj celý život, znovu a znovu. Vždyť i jen ta slova robinzon a trosečník po nás pokukují z titulů šesti jeho knih. Je to nejen Kronborg, ale třeba i Tajemství polárního moře (1942), kde je jiná výprava zachráněna jen díky tomu, že najde právě trosky Italie (a její benzín). A vernovštinou této sci-fi se může zdát vynález superpevné hmoty, nicméně byl spíš převzat z Troskova Vládce mořských hlubin (1936–1937) – v žánru sci-fi je ovšem podobná cirkulace námětů košer. Dlouho se přitom mělo za to, že je Tajemství Běho